Klíště obecné, tato malá, ale potenciálně nebezpečná stvoření, se stala běžným problémem nejen v letních, ale i jarních a podzimních měsících. Jejich sezóna i aktivita se s narůstajícími teplotami zvyšuje, přibývá tak i nákaz nemocemi přenášenými klíšťaty.
V následujícím článku se na tyto parazity zaměříme blíže - představíme si jejich životní cyklus, způsoby přenosu a rizika spojená s klíšťovými infekcemi. Přečtěte si více o tom, jak se chránit před klíšťaty a jak jednat v případě jejich kousnutí.
Druhy klíšťat
Klíšťata představují skupinu členovců, která patří do třídy roztočů. Tyto malé parazitické organismy se živí krví svých hostitelů, mezi které patří ptáci, savci a také člověk. Existuje několik druhů klíšťat, z nichž nejznámější a nejrozšířenější jsou klíšťata tvrdá (Ixodida) a klíšťata měkká (Argasidae). Tvrdá klíšťata mají na svém těle pevný štít, zatímco měkká klíšťata jsou pokryta voskovitým povlakem.
Mezi nejznámější druhy tvrdých klíšťat patří klíště obecné (Ixodes ricinus), které je v Evropě hlavním přenašečem lymské boreliózy a klíšťové encefalitidy.
Klíště obecné
Klíště obecné (Ixodes ricinus) patří mezi pavoukovce, čemuž odpovídá také jeho typický vzhled. Nymfa klíštěte i dospělec mají čtyři páry nohou a chelicery, kterými se přichytí na hostitele.
Obvyklá velikost dospělé samičky je přibližně 4 milimetry (v nenasátém stavu), samečci jsou asi o milimetr až dva menší. Uvidíte-li tedy výrazně malé klíště, jedná se o samce. V případě bílého klíštěte se bude jednat o samici, která má světle zbarvenou zadní část těla, což je patrné zejména po jejím napití krví.
Najde vás podle výdechů
Zajímavostí je umístění takzvaného Hallerova orgánu v přední části těla. Tento orgán má na starosti detekci CO₂. Díky tomu může klíště rychle najít svého hostitele, který CO₂ vydechuje.
Klíště obecné patří mezi nejznámější a nejrozšířenější klíšťata v Evropě. Živí se krví svých hostitelů, mezi které patří různé druhy savců, ptáků a plazů. Klíště obecné hraje důležitou roli jako přenašeč několika závažných infekčních onemocnění, jako je borelióza či klíšťová encefalitida.
Životní cyklus
Životní cyklus klíštěte zahrnuje tři stadia - larvu, nymfu a dospělce - během kterých se klíště napájí na různých hostitelích. Prevence infekce spočívá v ochraně před klíšťaty, například vhodným oblečením, repelenty a pravidelnou kontrolou těla po pobytu v přírodě.
Piják lužní
Piják lužní (Dermacentor reticulatus) je druh klíštěte, který se vyskytuje v Evropě a Asii. Tento parazit se často nachází v ekosystémech jako jsou louky, lužní a listnaté lesy, poblíž bažin a kolem vod ve vysoké trávě či náletovém porostu. Parazituje na divokých a domácích zvířatech, ale i na člověku.
Piják lužní je známý přenašečem několika patogenů, které mohou způsobit závažná onemocnění, jako je encefalitida nebo babesióza. V posledních letech dochází k rozšíření areálu výskytu tohoto klíštěte, což souvisí s klimatickými změnami a zvýšenou mobilitou hostitelů.
Prevence infekce spočívá především ve vyhýbání se rizikovým oblastem a používání repelentů, stejně jako v kontrolách těla po pobytu v přírodě a správném odstraňování klíšťat.
Klíště psí
Klíště psí (Rhipicephalus sanguineus), známé také jako klíště hnědé, se odlišuje od ostatních klíšťat tím, že může prožít celý svůj životní cyklus v lidském obydlí, aniž by se musel vrátit do přírody. V důsledku toho může během krátké doby zcela zaplnit domy, rozmnožovat se v nábytku, podlahách a podobně. Živí se krví různých druhů savců, občas napadne i člověka, ale upřednostňuje psy, pokud jsou k dispozici.
Chceme-li se těchto parazitů zbavit, využijeme jiné metody než zbavení se psů - důvod je prostý, klíšťata pak začnou o to víc napadat lidi, kteří se stanou jejich primárním zdrojem potravy. Obvykle se vyskytuje téměř po celém světě, ale na našem území nebyl jeho výskyt potvrzen. Domů si je můžete zavléct například pokud cestujete se psem na dovolenou do zemí s jejich výskytem. Tento druh většinou přenáší jiné nemoci než naše původní klíšťata, setkáme se u něj třeba s tularémií.
Klíšť lužní
Klíšť lužní (Haemaphysalis concinna) se stejně jako jeho blízký příbuzný piják lužní objevuje na jižní Moravě a v dalších teplých, vlhkých a nízko položených oblastech. Preferuje sání krve ovcí, ale neodmítne ani psa, kočku, dobytek či jiné savce. Je přenašečem bunya horečky, která podobně jako krymsko-konžská horečka patří mezi krvácivé horečky. U člověka se s ním setkáme spíše sporadicky, pokud nemá jiného hostitele.
Klíšťák holubí
Klíšťák holubí (Argas reflexus) patří mezi takzvaná měkká klíšťata. Vyskytuje se všude tam, kde jsou holubi a ptáci, například v holubnících, starých domech a podobně. Lidi napadá zcela výjimečně a pokud se přisaje, není třeba se obávat přenosu nebezpečných nemocí. V místě průniku do kůže se však může objevit bolestivá modřina nebo vyrážka podobná kopřivce.
Způsob života a životní cyklus klíšťat
Klíšťata mají velkou reprodukční kapacitu, kdy jedna samice může vyprodukovat 2500 až 4000 vajíček. Během každé vývojové fáze mohou klíšťata procházet klidovým obdobím trvajícím 6 měsíců až 1 rok před sáním. Tito parazité dokážou přežít v chladných nebo suchých částech roku a jsou nejaktivnější za vlhkých a teplých podmínek.
Vajíčka a larvy
Životní cyklus klíštěte se skládá ze tří stádií: larvy, nymfy a dospělce.
Z vajíčka se líhne malá larva o velikosti asi 0,8 mm s třemi páry nohou. Larvy se nejčastěji přisávají na drobné savce jako jsou hlodavci nebo zajícovití, nicméně při pobytu v přírodě se mohou přisát i na člověka. Larvy klíšťat jsou velmi malé a na kůži vypadají jako drobné znaménko o velikosti špendlíkové hlavičky, takže si jich nemusíme ani všimnout a můžeme je nechtěně odstranit bez kusadel například při holení, což zvyšuje riziko nakažení boreliózou.
Nymfy klíšťat
Po nasátí larva odpadne a přechází do stadia metamorfózy, kdy se mění v nymfu. Nymfa je o něco větší (1,2-1,5 mm) a už má přibližný vzhled dospělce a finální čtyři páry nohou. Přisává se na větší zvířata o výšce do 50 centimetrů, jako jsou zajíci, ježci, psi nebo kočky. Velmi často však nymfy napadají i člověka, zejména při sezení v trávě, při pracích na zahradě a jiném delším pobytu v přírodě. V podstatě se s tímto stádiem při kousanci od klíštěte setkáváme nejčastěji.
Dospělci
Když se nymfa dostatečně nasytí, využije získanou energii, odpadne a prochází fází poslední metamorfózy - tentokrát již na dospělého jedince neboli imago. Vyvine se samice nebo samec schopný reprodukce. Samice bývají zpravidla větší a u klíštěte obecného je poznáme snadno podle měkké části zadečku, která má světlé až bílé zbarvení. Štítek za hlavovou částí a zbytek zadečku je oranžový až načervenalý. Samci jsou menší a celkově tmavší, zpravidla velmi tmavé hnědé až sytě černé barvy.
Krev saje pouze samice, přičemž její barva je ovlivněna poměrem nasávané krve, lymfy a tkáňového moku. Dospělá samice saje krev z větších živočichů, jako jsou srnčí, jeleni, černá zvěř, lišky, dobytek, koně, psi, kočky a člověk. Saje po dobu několika dnů až týdne, poté naklade vajíčka a zemře. Leze-li po vás tmavé a malinké klíště, pravděpodobně se jedná o samce, který se nepřisaje. Jeho úkolem je pouze oplodnění samice.
Rozmnožování klíšťat
Když samice klíštěte saje krev od svého hostitele, uvolňuje do okolí tzv. feromony - chemické látky, které přitahují pozornost samečků. Poslední přísun krve těsně před snáškou vajec je pro klíšťata mimořádně důležitý, aby měla samice pro snůšku dostatek energie.
Oplodnění probíhá bezprostředně po odpadnutí napité samice, někdy ještě na hostiteli. Poté začne samička hledat vhodné místo pro nakladení vajec. To musí být vlhké, tmavé a dobře chráněné - ideální je spadané listí v lese. Každé nově vycházející vajíčko dostane speciální voskový obal, který ho chrání před vyschnutím až do vyklubání larvy.
Samička klíštěte může během jedné snůšky vyprodukovat až neuvěřitelných tři tisíce vajec, poté však rychle umírá. Kdyby svým vajíčkům předem neposkytla důmyslnou ochranu voskovým obalem, její početné potomstvo by nemělo žádnou šanci na přežití.