Vosy jsou na jednu stranu poměrně nepopulárním hmyzem, kterým se mnoho lidí cítí ohroženo. V přírodě však mají své důležité zastoupení a není tedy vždy na místě je hubit. Vosa útočná však mezi jejími příbuznými vyniká svou agresivitou. Jak se proti tomuto druhu chránit a co dělat v případě bodnutí?
Vosa útočná - vzhled a charakteristika
Vosa útočná (Vespula germanica) je blanokřídlý hmyz z čeledi sršňovitých. Od ostatních druhů vos se liší především svým chováním - to je například oproti mírnější vosy obecné velmi agresivní.
Rozdíly jsou také ve vzhledu. Vosu útočnou poznáte podle tečky na čelním štítku, pod níž se nacházejí další dvě menší. Tečky najdeme také na zadečku vedle pruhů - ty například u vosy obecné splývají s černým vzorem. Někdy mají vosy útočné také výraznější zbarvení, kdy je žlutá sytější a černá kontrastnější.
Nechybí ani společné znaky pro všechny druhy z této skupiny, tedy složené oči doplněné dalšími třemi jednoduchými očky na horní části hlavy, tři páry nohou a dlouhý zadeček zakončený žihadlem, které se při píchnutí neodděluje od těla a hmyz tak není ohrožen na životě.
Rozšíření a výskyt vosy útočné
Vosa útočná se běžně vyskytuje v ČR. Původní rozšíření vosy útočné zahrnuje oblasti podobné těm, kde se běžně vyskytuje vosa obecná. Jedná se tedy především o mírné až subtropické pásmo Evropy a Asie. Se stále rostoucí lidskou aktivitou a různými druhy dopravy se však tento druh rozmohl i po jiných částech světa, kde nemá tolik přirozených nepřátel a může zde být problémem nejen pro lidi, ale také ekosystém. Mezi tato místa patří například Austrálie, jižní Afrika nebo Severní Amerika. V jiných částech naopak vosu útočnou obstojně vytlačuje vosa obecná - s tímto fenoménem se setkáme například na Novém Zélandu nebo v Jižní Americe.
V teplejších oblastech je problémem především fakt, že přes zimu hnízda nezanikají, jako je tomu v našich zeměpisných šířkách. Naopak se do dalšího roku ještě rozšiřují, kolonie vos se rapidně zvětšují a hmyz pak začne v dané lokalitě výrazně škodit tamějšímu ekosystému.
Život vos
Zatímco v minulosti byly vosy spíše samotářským druhem, v současnosti žijí podobně jako včely - vytvářejí tedy kolonie s určitou hierarchií, ve kterých má každý člen svůj úkol. Celá kolonie žije v hnízdě a pečuje nejen o něj, ale i o svou královnu, která snáší vajíčka.
Většina obyvatelstva v hnízdě jsou dělnice, které se starají o běh kolonie: shromažďují potravu pro larvy a královnu, rozšiřují hnízdo a chrání ho před vetřelci. Samci v hnízdě mohou pomáhat dělnicím, avšak sami nemají žihadlo a jsou často krmeni dělnicemi. Jejich hlavním úkolem je oplození samice, po čemž umírají.
Životní cyklus vos
Začátkem jara se oplozené samice probouzejí ze zimního spánku a hledají místo vhodné k založení nového hnízda. To následně staví samy, pomocí hmoty z rozžvýkaného dřeva. Uvnitř hnízda to vypadá podobně jako u včel - chodbičky připomínají strukturou včelí plásty a slouží k nakladení vajíček a vývoji larev. Z těch se po zakuklení líhnou dělnice, které následně ve stavbě hnízda pokračují, shánějí potravu a starají se o královnu, vajíčka, larvy i samce.
Na podzim naklade královna vajíčka s plodnými samicemi a samci. Tyto larvy dostávají maximální péči na úkor královny i původních dělnic. Královna před smrtí vylétne z hnízda, a když pohlavně aktivní generace dospěje, uhyne i zbytek dělnic. Plodné samice a samci se poté rojí a páří se. Zatímco samci uhynou, oplozené samičky opět hledají místo k přezimování a celý koloběh se na jaře opakuje.
Čím se živí vosy
Dospělé vosy útočné preferují jako potravu zejména ovocné šťávy, případně sladký nektar z květin. Jsou také závislé na sekretu, který produkují larvy. Ty jsou naopak masožravé, a tak jim dělnice do hnízda přinášejí různé druhy hmyzu, které obvykle uloví, případně najdou již uhynulé.
Je vosa útočná nebezpečná? Může být i užitečná?
Stejně jako většina blanokřídlého hmyzu, i vosy mají svoji roli v přírodě. Dospělci se živí nektarem a patří tak k užitečným opylovačům. Jejich primární funkce v ekosystému ale spočívá v likvidaci škůdců v přírodě. Pro své larvy totiž loví různé druhy hmyzu, nejčastěji jde o různé housenky a mouchy.
Druhové jméno “útočná” si ale tyto vosy nevysloužili jen kvůli lovení hmyzu, ale také pro svou agresivitu vůči člověku. Dělnice intenzivně brání celé hnízdo, další členy jejich společenství i svůj vlastní život. K útoku používají svá žihadla a pokud vosy nabydou pocit, že je jejich úl ohrožen, začnou produkovat feromon, který upozorní i další dělnice. Ty mohou následně narušitele pronásledovat i mimo dosah hnízda.
Vztah mezi vosami a včelami
Přemnožené vosy jsou problémem i pro včelí úly. Na ty pořádají vosy pravidelné nálety, snaží se včely lovit a kradou jim med a další suroviny.
Co dělat při bodnutí vosou
Během léta se s vosami setkáte kdekoliv - na bazéně, na zahradě, dokonce i v cukrárně na zmrzlině. Vosy obvykle bezdůvodně neútočí, stačí však, aby se hmyz cítil jakkoliv ohrožen a neváhá žihadlo použít.
Píchnutí je nepříjemně bolestivé, objevuje se otok, svědění a pálení v místě vpichu. Žihadlo v rance ve většině případů nezůstává.
Co tedy dělat po píchnutí vosou?
- Místo zchladíme vodou či ledem.
- Použijte mast určenou na bodnutí hmyzem, skvělou volbou je například Fenistil gel nebo Predator gel na štípance.
- Babská rada na štípnutí vosou - potřete místo vpichu kapkou octa a přiložte na něj cibuli. Otok i svědění zmizí rychleji.
- Sledujte místo vpichu i celkový zdravotní stav. Dojde-li k výraznému otoku, dušnosti, nevolnosti či horečce, neprodleně kontaktujte záchrannou službu. To samé platí i při páchnutí vosou v ústech či v oblasti krku - v tuto chvíli (zejména u dětí) nečekáme na další reakci a okamžitě vyhledáme lékařskou pomoc.