Slimáci jsou postrachem každého zahrádkáře. Během poměrně krátké doby se dokážou nepříjemně rozmnožit a okousat prakticky všechno, co v záhonech najdou. Jak se s nimi co nejlépe vypořádat, se kterými druhy slimáků se můžeme setkat a jak vlastně probíhá jejich životní cyklus si vysvětlíme v našem článku.
Slimáci v zahradě
Slimáci patří do skupiny plžů. Jedná se o druhy bez ulity či jiné schránky. Tito tvorové se živí zejména mladými listy rostlin a mají tendenci vylézat ze svých úkrytů hlavně za dešťů, případně ve večerních hodinách.
Jejich schopnost zkonzumovat potravu vážící až čtvrtinu jejich tělesné hmotnosti přes noc je fascinující i děsivá zároveň. Pokud máte v zahradě slimáků hodně, mohou vám zlikvidovat až 60 kilogramů zelené hmoty na jediném hektaru.
Slimáci jsou hermafrodité, a každý jedinec klade třikrát ročně cca 300 vajíček. Při boji s nimi bychom také měli mít na paměti, že slimáci jsou kanibalové - pokud odstraníme usmrcené slimáky, zabráníme tak, aby posloužili ostatním jako potrava. Tito plži škodí mnoha důležitým kulturním plodinám, preferují však jemná pletiva, která má například listová zelenina.
Naštěstí pro zahrádkáře mají slimáci řadu nepřátel, jako jsou ptáci, krtci, ježci, ještěrky či střevlíci. Ačkoliv slimáci působí na vašich záhonech velké škody, na kompostu plní důležitou úlohu při rozmělňování měkkých částí rostlin. Najde-li zde dostatek potravy, nebude se vydávat likvidovat jiné rostliny v záhonech. A pokud budete na kompost přidávat i čerstvě posečenou trávu, zbavíte se zde navíc slimáčích vajíček. Tráva totiž začne brzy kvasit a zahřívat vajíčka, čímž přispějete k omezení jejich populace.
Uvidíte-li slimáky na své zahradě, nezoufejte - s trochou chytrosti a znalostí jejich životního cyklu můžete omezit jejich škodlivý dopad a udržet svou zahradu v bezpečí.
Druhy slimáků
Do tohoto rodu suchozemských plžů bez schránek řadíme více než 30 různých druhů slimáků. U nás se nejčastěji setkáme se slimákem největším nebo popelavým. Do tohoto rodu bývají také nesprávně zařazováni plzáci, kteří patří do samostatné taxonomické skupiny. Tyto rody jsou však blízce příbuzné a jejich zástupci jsou si vzhledem, chováním i způsobem života velmi podobní.
Slimák hnědý - plzák španělský
Plzák španělský (Arion vulgaris) patří do čeledi plzákovitých (Arionidae). Jedná se o invazivní druh pocházející z Pyrenejského ostrova, který u nás nemá příliš přirozených nepřátel - údajně totiž “chutná” velmi hořce, a tak se mu ptáci, ježci a další živočichové spíše vyhýbají, než aby ho požírali a regulovali jeho stavy. Z toho důvodu vytlačuje plzák španělský naše původní druhy a páchá velké škody nejen v zahradách, ale také na polích a celkově v zemědělství.
Plzáka španělského poznáme od jiných druhů nahých plžů podle zbarvení, obvykle má hnědou barvu různého odstínu, od světlé až po tmavou. Mladé kusy mohou mít také žluté znaky či světlé pruhy na zádech. Dalším poznávacím znakem je umístění dýchacího otvoru v přední části těla.
Slimák největší
Slimák největší (Limax maximus) patří opět do čeledi slimákovitých. Tento velký plž se může dorůstat délky až 18 centimetrů. Kromě velkých rozměrů jej poznáme také podle velmi typického zbarvení, které připomíná “gepardí srst” - je šedavý až béžový s hnědými až šedými kulatými skvrnami. Paradoxně se však nejedná o největšího slimák na světě, slimák popelavý se totiž může dorůst ještě větších rozměrů.
Tento druh může v zahradě také škodit žírem, nicméně umí být i prospěšný. Je totiž velmi agresivní při shánění potravy i obraně své skrýše. Z tohoto důvodu napadá ostatní drobné živočichy, zejména jiné plže - poradí si i s invazivními plzáky španělskými, kteří v záhonech napáchají mnohem větší škody. Slimák největší je všežravec, napadené a uhynulé plže tedy může i sežrat, primárně se však zajímá o rostlinnou potravu a houby.
Slimák popelavý - Slimák černý
Slimák popelavý (Limax cinereoniger) je největší slimák na světě a řadí se celkově k největším suchozemským plžům světa, mořské druhy mohou být ještě větší. Dorůstá délky až 20 centimetrů, při natažení je někdy tělo ještě delší. Slimák popelavý má tmavě šedou barvu se světlými pruhy či jinými znaky na hřbetu a světlou až bílou spodní částí nohy. Světlá barva však u některých jedinců může přecházet až do hřbetní části.
Přirozeným prostředím pro tento druh jsou listnaté a smíšené lesy, nicméně nepohrdne ani pobytem v zahradách s vyšší trávou, množstvím rostlin, stínu a úkrytů.
Slimák žlutý - plžík žlutý
Slimák žlutý (Malacolimax tenellus), nazývaný také plžík žlutý, patří do čeledi slimákovitých. Poznáme ho podle výrazně žluté barvy, kterou získává asi po čtyřech měsících od vylíhnutí. Jedná se o náš původní druh, se kterým se běžně setkáme také v dalších částech střední a severní Evropy. Žije převážně v lesích a podobných ekosystémech, jeho hlavní složkou potravy jsou totiž houby a lišejníky. Proto se s tímto druhem setkáváme v zahradě spíše sporadicky.
Životní cyklus slimáků
Plži patří do skupiny měkkýšů, a stejně jako všichni její zástupci mají zajímavý a komplexní životní cyklus a způsob rozmnožování. Jejich páření a životní cyklus se mohou lišit podle druhu, ale obecně lze popsat následujícím způsobem.
Dospělí jedinci
Plži jsou často hermafrodité, což znamená, že mají oba druhy pohlavních orgánů (samčí i samičí) v jednom těle. To jim umožňuje oplodnit jiného slimáka i být oplozeni.
Některé druhy plzáků jsou však gonochoristé, což znamená, že mají oddělená pohlaví. Obvykle potřebují i hermafrodité dalšího zástupce svého druhu k tomu, aby se rozmnožili. Musí si totiž vyměnit samčí a samičí pohlavní buňky. Nicméně některé druhy, například slimák popelavý, jsou schopné také samooplození.
Páření slimáků
Před samotným “aktem” mohou slimáci provádět složité rituály, které zahrnují doteky a výměnu chemických signálů. Během páření si navzájem vyměňují spermie pomocí speciálního orgánu zvaného spermatofor. Spermie pak putuje do samičí části těla, kde dochází k oplození vajíček. Vzhledem k tomu, že většina druhů patří mezi hermafrodity, je prakticky jedno, kteří dva jedinci se spojí - odpadá tedy problém s tím, že samec musí hledat samici.
U slimáka největšího je proces páření a bizarní záležitostí na pohled. Jejich rozmnožovací orgány se totiž spojí mimo těla a průběh výměny buněk tak lze sledovat. Zajímavé také je, že slimáci největší visí při páření hlavou dolů ze stromu či jiného vyvýšeného místa a celý akt může trvat i několik hodin. Navíc se kopulační orgány jedinců do sebe často zaklestí a není možné je rozdělit, proto si je slimáci uhryžou, aby se mohli rozdělit.
Páření slimáků a plzáků jiných druhů probíhá rychleji a jednodušeji.
Jak vypadají vajíčka slimáků
Po výměně genetického materiálu a oplození kladou slimáci vajíčka do prostředí, které je pro jejich vývoj vhodné. U suchozemských plžů, jako jsou zahradní slimáci, jsou vajíčka obvykle uložena v podzemních komůrkách, pod mechem a podobně.
Jeden slimák naklade 100 až 800 vajíček (počet záleží na druhu i konkrétním jedinci). Snůšek navíc může být i více za rok, obvykle dvě až tři. Záleží také na počasí. Slimákům a jejich vajíčkům totiž nejvíce vyhovuje vlhko. Pokud je velké sucho, bývá také méně slimáků, protože mladí jedinci bez dostatku vláhy hynou.
Vajíčka často “přezimují” a slimáci se z nich líhnou už začátkem dubna. Výhodou jsou tuhé a dlouhé zimy, kdy vajíčka často vymrzají a v dalším roce je tak plžů poskrovnu. Chcete-li se jich včas zbavit, dobře prokypřete půdu co nejdříve po zimě a pečlivě ukliďte zahradu a všechny úkryty, kde by mohla být vajíčka nakladena.
Vajíčka obsahují živiny, které zajišťují vývoj embrya. Během tohoto procesu se z fertilizovaného vajíčka vyvíjí larva, která prochází několika stadii růstu a diferenciaci orgánů.
Larvální stádium plžů a dospívání slimáků
U některých druhů plzáků se z vajíček líhnou larvy, které žijí ve vodě a procházejí několika stadii růstu, než se promění v dospělé jedince. Tyto larvy se nazývají trochofora a veliger. Setkáváme se s nimi nejčastěji u vodních druhů, nebo u některých suchozemských plžů se schránkami, kteří často mívají různé mezihostitele.
U suchozemských slimáků však žádná larva ani podobné “mezistádium” neexistuje, z vajíček se líhnou malé kopie dospělých jedinců, které jen dál rostou a pohlavně dospívají. Délka tohoto období se liší podle druhu a podmínek prostředí.
Jak dlouho žije slimák?
Po dosažení dospělosti plzáci žijí určitou dobu, během které se mohou opakovaně rozmnožovat. Jejich životní délka závisí na druhu a podmínkách prostředí, ale obecně se pohybuje od několika měsíců do několika let. Například slimák žlutý žije přibližně jeden rok, slimák popelavý se však často dožívá i tří let.
Celý tento proces, od oplození vajíček po smrt dospělého jedince, tvoří životní cyklus slimáků. Jeho délka a konkrétní průběh se může lišit mezi jednotlivými druhy a je ovlivněn i dalšími faktory jako teplota, vlhkost, dostupnost potravy a predace.
Rozdíl mezi slimákem a plzákem
Jak jsme si již řekli v úvodu našeho článku, lidově se všem plžům bez schránek říká slimáci. Správně však tito živočichové patří do dvou skupin a při pohledu na ně je můžeme rozlišit i bez znalostí konkrétního druhu.
Hlavním rozdílem je umístění dýchacích otvorů. Zatímco u plzáků se otvory nacházejí v přední části těla a jsou zřetelné na první pohled, u slimáků jsou dýchací otvory v zadní části. Dalším znakem je pak přítomnost hřbetního kýlu u slimáků, plzáci jej nemají.
Je slimák jedovatý?
Suchozemští slimáci běžně se vyskytující na našem území jedovatí nejsou a člověka tedy neohrožují dotekem, kousnutím ani jiným způsobem. Problém může někdy nastat při sežrání slimáka psem - slimáci totiž mohou být hostiteli různých parazitů, kteří se po smrti plže uchytí v těle predátora. Příkladem jsou červi napadající srdeční sval psa.
Co na slimáky?
Likvidace slimáků je běžnou rutinou každého zahrádkáře. S dospělými slimáky si relativně snadno poradíme ručně, kdy (ideálně vpodvečer či brzy ráno) slimáky sesbíráme ze zahrady a odneseme je do lesa nebo je hubíme.
Okusování rostlin slimáky se můžeme pokusit zabránit plastovými bariérami, nebo bariérou z rozdrcených vaječných skořápek či hrubého písku. Důležitý je také úklid a údržba zahrady, abychom omezili úkryty a zdroje potravy.
Další účinnou metodou jsou pasti na slimáky, skvělá je například jednoduchá pivní past v podobě plastových kelímků se stříškou, do které stačí nalít levné pivo, a každé ráno pak už jen vylévat i mrtvými slimáky na kompost.
Pokud vám obsluha pastí připadá namáhává nebo na zahradě nejste každý den, je ideálním řešením rozhodit na zem granule proti slimákům. Jsou ekologické, odolají dešti, a zahradu chrání dlouhodobě.
To nejlepší na konec: nejpokročilejší způsob likvidace slimáků je nasazení parazitických hlístic. Mikroskopické organismy v půdě aktivně vyhledávají slimáky a likvidují je. Hrozivě efektivní.