Rejsek je nenápadný hmyzožravec, který se často ukrývá v zahradní vegetaci. Jeho přítomnost může být na jedné straně prospěšná – účinně likviduje hmyz a larvy, které by jinak ničily rostliny. Na druhé straně však rejskova činnost, zejména v příliš velkém množství, může způsobit škody v půdě a na kořenech rostlin. Tento malý obyvatel zahrady tak zaujímá dvojsečnou roli.
Rejsek obecný – jak vypadá a kde žije
Rejsek obecný (Sorex araneus), známý také jako rejsek lesní, je drobný savec z čeledi rejskovitých, známý pro svůj charakteristický vzhled i zajímavý způsob života.
Rejsci dorůstají délky 5 až 9 cm včetně ocásku, jsou tedy často menší než myši, se kterými si je lidé často zaměňují. Drobný savec má jemnou, hustou srst v tmavě hnědé až černé barvě, která se na břiše zesvětluje. Poznáte jej snadno podle výrazného protáhlého čumáčku, zakončeného citlivými hmatovými vousy, kterými vyhledává potravu.
Charakteristickým znakem jsou také velmi malé oči, které jsou na první pohled sotva viditelné. Pro jejich malé rozměry jsou oči téměř nepoužitelné a rejsek se tak musí spoléhat na jiné smysly. Při hledání potravy a pohybu v terénu využívá echolokaci, podobně jako třeba netopýři.
Rejskové jsou typickými obyvateli evropské přírody, kde obývají různé typy prostředí – od listnatých lesů, přes louky, až po zahrady, kde se nejčastěji zdržují v houštinách nebo pod hustým podrostem. V přírodě najdeme více než dvě stovky různých druhů rejsků, v českých zahradách se ale setkáme pouze s naším rejskem obecným.
Způsob života
Rejskové jsou samotáři a svůj život tráví převážně v úkrytech nebo při hledání potravy. Tento malý predátor se neustále pohybuje a intenzivně shání jídlo – jeho rychlý metabolismus vyžaduje pravidelný přísun potravy.
Rejsek je aktivní ve dne i v noci, vyhýbá se přímému slunečnímu světlu a upřednostňuje vlhká a stinná místa s dostatkem úkrytů a možností najít potravu. Za jeden den dokáže za den zkonzumovat množství potravy srovnatelné s vlastní hmotností. Jeho hlavním jídelníčkem jsou larvy, červi, brouci a drobný hmyz, který najde v půdě nebo na povrchu.
V přírodě se rejsek dožívá průměrně jednoho až dvou let, avšak kvůli častému výskytu přirozených nepřátel, jako jsou draví ptáci nebo kočky, je jeho život často mnohem kratší. Rychlý životní cyklus a vysoký energetický výdej ho však nutí neustále se pohybovat, jen málokdy je toto malé zvířátko v klidu.
Myš nebo rejsek?
Rejska si mnozí pletou s myší, oba druhy ale odliší především charakteristické znaky rejsků. Na rozdíl od myši má totiž rejsek podstatně delší a špičatější čumáček, který připomíná drobný chobůtek, a díky tomu je mnohem hbitější při hledání potravy. Dále má na rozdíl od myši o něco kratší ocas, což je typický znak pro rozlišení těchto dvou druhů.
Další odlišnost spočívá ve stavbě těla – rejsek má na rozdíl od myši kompaktnější a zakulacenější tělo a také o něco méně zřetelné uši, které jsou spíše skryty v srsti. Rozpoznatelný je i podle agresivnější povahy; při ohrožení vydává pronikavé pištění a neváhá se bránit, což je u malých savců poměrně neobvyklé.
Pomineme-li vzhled, je mezi oběma druhy zásadní rozdíl – zatímto myš je hlodavec, rejsek i přes svůj vzhled mezi hlodavce nepatří. Jedná se o hmyzožravce a je si tedy bližší spíše s krtky a ježky, než s myšmi nebo hraboši. Živí se hlavně hmyzem, na jídelníčku ale najdeme i drobné obojživelníky nebo plazy.
Trus rejska
Dalším vodítkem pro identifikaci rejska je jeho trus. Ten je drobný a černý jako u hlodavců. V tomto případě má ale podlouhlý tvar s mírně zašpičatělými konci. Není ani tak suchý a v jeho okolí se lyne zápach, který savec vyměšuje ze svých žláz. Často ho najdete na místech, kde se rejsek pohybuje při hledání potravy – tedy v místech s vlhkou půdou nebo v blízkosti úkrytů..
Rarita mezi savci
Zajímavostí je, že rejsek je jedovatý – což je pro malé savce poměrně výjimečné. V jeho slinných žlázách se nachází toxiny, které při kousnutí paralyzují nebo usmrtí drobný hmyz a jiné malé živočichy, kterými se živí.
Jedová slina poskytuje rejskovi výhodu zejména při lovu – umožňuje mu zajistit si dostatek potravy pro svůj vysoký metabolismus a udržet si zásoby živin i přes noc, kdy může přejít do klidového režimu.
Jed tohoto zvířete však není nebezpečný pro člověka ani pro domácí mazlíčky. Při kousnutí člověka by způsobilo maximálně drobné podráždění, které se však může infikovat.
Rejsci jsou ale obecně velmi agresivní a do ruky je určitě neberte.
Je rejsek užitečný nebo naopak
Rejsek obecný může být pro zahradu velmi užitečný. Jako hmyzožravec účinně reguluje množství škůdců, kteří mohou poškozovat rostliny. Zaměřuje se hlavně na různé brouky a jejich larvy, ale i na slimáky či půdní škůdce. Spořádat jich denně dokáže opravdu hodně a svou přítomností tedy výrazně snižuje potřebu chemických postřiků.
Rejsek také přispívá k provzdušnění půdy. Při hledání potravy se hrabe do mělkých vrstev půdy, čímž ji přirozeně kypří. Tento proces je podobný práci krtka, ale v menším měřítku – rejskové jsou totiž mnohem menší a nepůsobí tak výrazné povrchové škody.
Jak rejsek škodí?
I když se může rejsek zdát jako skvělý společník do každé zahrady, i jeho přítomnost má svá úskalí. Problém nastává hlavně při jejich přemnožení (i když jsou to samotáři a nežijí vyloženě ve skupinách) – tito savci většinu dne žerou a je-li jich v zahradě příliš, naruší ekologickou rovnováhu.
Rejskové se pohybují pod povrchem půdy a mohou tak narušovat kořenový systém sazenic. Kromě toho přitahují pozornost predátorů, jako jsou draví ptáci nebo kočky. Ty mohou při lovu nadělat škody v záhonech s mladými rostlinami
Ačkoliv není rejsek typickým škůdcem, jeho činnost může v určitých případech způsobit zahradníkům starosti. Při vyšších počtech těchto drobných hmyzožravců je na místě zvážit jejich regulaci.
Co na rejsky
Existuje několik jednoduchých a přírodních metod, jak na rejsky, aniž byste museli používat drastická opatření.
- Udržujte zahradu čistou – rejsci se rádi ukrývají ve vysoké trávě, křovinách nebo hromadách dřeva a kompostu. Pravidelné sekání trávníku, prořezávání křovin a odstraňování nadbytečných úkrytů snižuje možnost jejich zabydlení.
- Zasaďte aromatické byliny – účinným odpuzovačem mohou být silně vonící rostliny jako máta, levandule nebo pelyněk. Drobní savci, ale i někteří hmyzí škůdci vůně těchto rostlin nemají rádi, takže se těmto místům vyhýbají.
- Omezte přístup ke zdrojům potravy – rejskové se živí hmyzem a bezobratlými, které nacházejí v zemině. Odstraňujte tedy organické zbytky a pravidelně monitorujte výskyt škůdců a aktivně je likvidujte.
- Podpořte přirozené predátory – mezi ty patří hlavně draví ptáci a sovy. V zahradě tak do korun stromů rozmístěte budky a různá vyvýšená bidýlka, ze kterých budou mít dravci přehled.
Spolehlivé pasti
Pokud se v zahradě objeví přemnožení rejsci a výše zmíněné přírodní metody nestačí, můžete zvážit použití pastí jako další možnost regulace jejich počtu. Pasti by měly být umístěny na místech, kde jste zaznamenali aktivitu hmyzožravců, například poblíž jejich úkrytů, nory nebo tras, po kterých se pohybují. Pro zvýšení účinnosti můžete použít jako návnadu oblíbenou potravu, například červy, hmyz nebo třeba kostku špeku.
Jaké pasti na rejsky použít?
- Živolovné pasti – tyto pasti jsou navrženy tak, aby chytaly rejsky živé, aniž by je zranily. Umožňují vám později zvíře přemístit do jiné oblasti, daleko od vaší zahrady. Tyto pasti ale pravidelně (i několikrát denně) kontrolujte, aby se zabránilo zbytečnému stresu zvířat.
- Mechanické pasti – využít se dá i klasika v podobě mechanických pastí. Ty dobře natáhněte a návnadu umístěte nejlépe směrem ke zdi, aby byla menší šance pro útěk nebo špatné zaklapnutí pasti a následné utrpení zvířete.
Použití pastí na rejsky by mělo být vždy poslední možností. V první řadě se snažte spíše o prevenci a nezpomeňte na to, že rejsek může být i užitečný.