Potkan umí být roztomilý společník i nebezpečný škůdce a přenašeč nemocí. Vyznačuje se silným sociálním cítěním, vysokou inteligencí, schopností rychle se učit a překonat téměř všechny překážky.
Vzhled a způsob života
Potkan obecný (Rattus norvegicus) je velký myšovitý hlodavec, který se vyskytuje převážně v blízkosti lidských sídel. Nejčastěji obývá vlhká prostředí jako kanály, stoky, odpadky a sklepy.
Jak poznat potkana?
- tělo měří 16 - 27 cm
- ocas je kratší než tělo a měří do 20 cm
- v přírodě váží 140 - 500 g
- samci jsou až o ⅓ větší než samice
- barva srsti se s věkem mění od světlejších odstínů hnědé až do tmavě hnědočerné, spodní část těla je šedobílá
Kolik má potkan mláďat?
Samice ročně odchová v průměru 3 vrhy, každý s 4 - 7 mláďaty.
Jak dlouho žije potkan?
V přírodě se dožívá okolo 2 let, v zajetí až dvakrát tolik.
Jak vypadá trus od potkana?
Trus má oválný tvar s tupými konci a je 18 - 20 mm dlouhý.
Jak vypadají stopy potkana?
Rozdíl mezi potkanem a krysou
Potkan obecný a krysa obecná jsou velmi podobní hlodavci, kteří se často zaměňují. Důležité rozdíly shrnuje následující tabulka:
|
potkan |
krysa |
prostředí |
vlhké (sklepy, kanály, odpadky) |
sušší (lidská obydlí, půdy, sýpky) |
tělo |
větší a zavalitější, až 500 g |
menší a štíhlejší, 250 g |
zbarvení |
hnědé, břicho a nohy světlejší |
tmavě hnědé až do černa |
uši |
menší (po překlopení nedosáhnou k oku), jemně osrstěné |
větší (po překlopení dosáhnou až k oku), méně osrstěné |
ocas |
kratší než tělo |
stejně dlouhý nebo delší než tělo |
čenich |
tupější |
ostřejší |
chování |
silnější, dravější, agresivnější |
mírnější |
trus |
velikost 20 mm, oválný tvar po celé délce |
velikost 12 mm, špičaté zakončení na obou stranách |
Čím se potkani živí?
Potkan je všežravec, okolo 70 % jeho jídelníčku tvoří semena trav, obilovin a zelenina, zbytek zahrnují bílkoviny v podobě ptačích vajec a masa všeho druhu. Denně spořádá okolo desetiny své hmotnosti. V nouzi napadá i větší zvířata do velikosti králíka. Za potravou se vydává především po setmění a před rozedněním.
Jak chovat potkany v domácím prostředí
Potkani jsou jako domácí mazlíčci velmi společenští, mírní a nenároční společníci. Narozdíl od ostatních chovaných hlodavců, jako jsou myši nebo morčata, vynikají obrovskou inteligencí. Chová se mnoho variací, které se liší barvou, tvarem těla (např. standard, dumbo, minipotkan) či typem srsti (např. rex, velveteen, bez srsti – sphynx). Ohledně chovu potkanů platí tyto důležité zásady:
- mají silné sociální cítění, v chovu by proto měli být minimálně dva jedinci
- samice jsou akčnější a zvídavější než klidnější samci
- klec by měla mít dostatečné rozměry, alespoň 60 × 40 × 50 cm s maximálním rozestupem mříží 1,5 cm (protáhnou se i úzkými štěrbinami)
- přestože si dorůstající hlodáky obrušují o sebe, potřebují mít neustále k dispozici něco na okusování (tvrdý chleba, větve)
- rádi překusují kabely a okusují nábytek, proto není vhodné je nechávat mimo klec bez dozoru
- jako krmení lze pořídit vhodné granule a na zpestření stravy přidávat tvrdý chléb, ovoce, zeleninu, vařené vejce nebo maso
- v domácím prostředí může potkan dosáhnout hmotnosti až 900 g a dožívá se okolo 4 let
Inteligence potkanů
Potkani patří mezi nejinteligentnější a nejpřizpůsobivější hlodavce. Dokáží rozlišovat různé předměty, skvěle se orientují i ve složitém prostoru (procházení bludiště) a rychle se učí ze svých chyb.
V roce 2019 proběhl pozoruhodný experiment vedený bioložkou Kelly Lambertovou z Richmondské univerzity ve Virginii. Vědci tehdy trénovali potkany v řízení elektrického autíčka ovládaného třemi měděnými destičkami na principu pedálů a volantu. Chlupatí řidiči byli průběžně motivováni pochoutkami. Potkani se auto skutečně naučili navigovat a používat přitom nové triky, které předtím neuměli.
Potkan jako škůdce
Potkani v přírodě patří mezi významné škůdce. Přenáší závažná a člověku nebezpečná infekční onemocnění jako je salmonelóza, žloutenka, tuberkulóza, leptospiróza, tularemie a další. Přenáší také blechy, klíšťata a roztoče. Dále škodí znehodnocováním uskladněných potravin a napadáním domácích zvířat.
Potkan je schopný se za potravou dostat prakticky kamkoliv - protáhne se úzkými prostory, vyšplhá do výšek, dobře skáče, prokouše se skrz slabé pletivo i beton. Jako prevenci je dobré uchovávat potraviny v uzavíratelných nádobách, dveře by měly izolovat, popelnice být dobře zajištěné, ve sklepích a zahradních domcích pravidelně uklízet.
Co potkani nesnáší a jak se jich zbavit?
- přirozené nepřátele - psi a kočky, lasicovité šelmy, sovy
- akustické a ultrazvukové zvuky ve frekvenci 3 000 – 45 000 Hz (využívají plašiče a odpuzovače, vhodné jako prevence)
- speciální pasti a živolovné klece (funguje ale jen na prvního, případně druhého narušitele, protože ostatní se poučí z chyb svých “kamarádů”)
- deratizační staničky s jedy určené k hubení potkanů (nejbezpečnější je využít deratizační firmy)
Past na potkany
Nejlepší možností, jak se zbavit potkanů, jsou pasti. Nehrozí u nich, že se sekundárně otráví predátoři po pozření mrtvého potkana, ani že budou ohrožena například domácí zvířata, či dokonce děti.
Klasikou jsou klasické sklapovací pasti, které zvíře zpravidla ihned usmrtí. Jsou větší, než obyčejné pasti na myši, aby dokázaly velkého hlodavce zabít.
Další možností jsou klecové pasti, které chytí živé zvíře. Ty je však důležité pravidelně kontrolovat a případně vyprázdnit, aby nedocházelo k úhynu zvířat žízní a hladem.
Na trhu jsou také elektrické pasti na hlodavce, které usmrcují pomocí vysokého napětí či plynová past, ve kterých je hlodavec rychle usmrcen mechanickým úderníkem, poháněným stlačeným plynem v bombičce.
Jedy na potkany
Další variantou, jak zatočit s potkany jednou provždy, jsou jedy. Zde se musíme mít na pozoru, abychom jedem neohrožovali žádné osoby, zejména pak děti, případně domácí zvířata.
Jedy obvykle ukládáme do papírových či plastových stanic, které mají malý kulatý otvor, aby se k nim dostali právě jen hlodavci. Tyto staničky navíc pokládáme na huře dostupná místa na zemi, kam běžně lidé nevstupují, tedy například pod schodiště v domech, do garáže pod úložné regály a podobně.
Jedy na potkany jsou k dostání v různých formách. Může se jednat o granulovanou variantu, gelové tablety, pastu či otrávené zrní.
Plašičky na potkany
Pokud na to chcete jít co nejhumánněji a bez zbytečného násilí, můžete vyzkoušet plašičky na potkany. Dobře fungují pulzní ultrazvukové odpuzovače, které stačí opatřit bateriemi nebo je zapojit do sítě. Využít se dají ve vnitřních i vnějších prostorách - člověk a větší domácí zvířata jako je pes, kočka či hospodářská zvířata, nejsou plašičkou nijak omezeni. Zařízení se nedoporučuje používat, pokud chováte drobné hlodavce jako jsou křečci či morčata.
Nejčastější mýty a fakta o potkanech
- přežijí atomový výbuch (pravda - ve 40. letech 20. století přežili potkani jako jediní živočichové americký test atomových bomb na korálovém atolu Eniwetok v Tichém oceánu)
- jsou to krvelačné bestie (mýtus - agresivní jsou pouze, pokud se cítí ohroženi; jsou to ostražitá zvířata, která se člověku většinou vyhýbají)
- jsou to kanibalové (pravda - v nouzi regulují vlastní populaci požíráním mladých a slabých jedinců)
- jsou velmi teritoriální a vytváří gangy s přísnou hierarchií (pravda - o svá území svádějí s nepřátelskými potkany krvavé bitvy; každou skupinu vede dominantní samec, který se páří s více samicemi a dostává lepší potravu než ostatní samci)
- dokáží šlapat vodu až 3 dny a zadržet dech na 3 minuty (pravda - jsou zdatní plavci, zadníma nohama pádlují a předníma zatáčení, ocasem udržují rovnováhu)