O místo největšího pavouka na světě se dělí dva druhy, sklípkan největší a maloočka - rozdílné zdroje mají rozdílné názory, co se největšího druhu týká. I ve vědeckých kruzích se tento názor mění podle toho, jak velký exemplář byl nalezen. Proto si zde představíme oba druhy a zjistíme, čím jsou člověku nebezpečné.
Sklípkan největší
Sklípkan největší (Theraphosa blondi) je pavouk, který se vyskytuje v jižní Americe. Nejčastěji na něj narazíte v Brazílii, Venezuele a Surinamu. Tento druh sklípkana se dorůstá až 30 centimetrů (největší objevené exempláře), obvykle má do 25 centimetrů včetně nohou, tělo pak měří 10-12 centimetrů. Je tedy asi 10x větší než největší pavouk v ČR.
Je tedy zjevné, že jej v přírodě poznáme snadno. Celkový vzhled je typický pro sklípkany - mohutné tělo dělené na hlavohruď a zadeček, osm párů silných nohou a velké chelicery. Barva je sytě hnědá, odstín má napodobovat kůru stromů či spadané listy. Tito pavouci žijí poměrně dlouho, přičemž dospělými se stávají ve 3 letech. V prvních dvou letech rostou velmi rychle, a tak brzy přerostou i jiné druhy sklípkanů.
V přírodě si sklípkan uloví větší druhy hmyzu, či dokonce malé obratlovce jako jsou myši, žáby a podobně. Chováte-li pavouka doma, hlodavce se ale nedoporučuje podávat, naopak se krmí sarančaty, cvrčky nebo šváby. Sklípkan svou kořist aktivně loví, sítě nepoužívá. K usmrcení používá jed, který do své oběti vstříkne po kousnutí až 2 centimetry velkými chelicerami.
Sklípkan největší dorůstá velikosti 30cm a je největším pavoukem na světě.
I když se jedná o jedovatého pavouka, jehož kousnutí může ošklivě bolet, protože je schopen se dostat skrz lidskou kůži, pokousání není to, čeho by se měl člověk obávat. Sklípkaní jed totiž na takto velkého obratlovce nepůsobí smrtelně, může dojít maximálně k zřídkavé alergické reakci. Pokud se však sklípkan cítí ohrožen větším živočichem, brání se “vystřelením” žahavých chloupků, které má na zadečku. Tyto chloupky způsobují silné svědění pokožky, může dojít k výskytu vyrážky a alergické reakce. Nejhorším scénářem je jejich vdechnutí, kdy způsobují záchvaty kašle, škrábání v krku, u citlivějších jedinců se dostavuje také otok hrdla.
Maloočka (Heteropoda maxima)
Do rodu malooček řadíme desítky zástupců. Vyskytují se téměř na všech kontinentech, přičemž jednoho ze zástupců, konkrétně maloočku smaragdovou, najdeme i u nás. My se však budeme bavit o největším zástupci tohoto rodu, heteropoda maxima (český název není znám, používá se pouze maloočka).
Tento druh byl objeven na Laosu. Rozpětí nohou může dosahovat až 30 centimetrů, v čemž směle konkuruje sklípkanovi největšímu. Předpokládá se, že by některé exempláře mohly být i větší, protože pavouk žije poměrně dlouho a tento druh je ještě neprobádaný, první heteropoda maxima byla totiž objevena teprve v roce 2001.
Tělo tvoří hlavohruď, zadeček a osm párů dlouhých a silných nohou. Typické je černo-rezavé zbarvení, přičemž nohy jsou pruhované. Samičku a samečka je možné na první pohled snadno rozeznat. Samec má totiž v přední části hlavy nápadně velké pedipalpy.
.jpg)
Heteropoda maxima - největší známý exemplář má 30cm, ale vzhledem k tomu, že byla objevena teprve v roce 2001 je možné že dorůstá i větší velikosti.
Maloočky také nechytají kořist do sítí, ale aktivně ji loví. Specializují se hlavně na hmyz i obratlovce, kteří jsou často větší než samotný pavouk. Lidi ale maloočka sama od sebe nenapadá, je spíše plachá a dá se na útěk, než aby se chovala agresivně. I přesto bylo zaznamenáno několik kousnutí, žádné z nich však neskončilo úmrtím.
Největší pavouci světa tedy nejsou pro člověka smrtelnou hrozbou. Existují mnohem nenápadnější druhy, které dokážou zabít jedním kousnutím i většího sudokopytníka. Které to jsou, se dozvíte v tomto článku.