Převážná většina pavouků v České republice a na Slovensku není nebezpečná člověku. Setkáte-li se tedy s některým ze zástupců této skupiny, nemusíte mít obavy. Mnoho pavouků se před lidmi ukrývá, žije ve volné přírodě a lidská obydlí téměř nenavštěvují. Jiným se ale společnost člověka natolik zalíbila, že bez něj téměř nedokážou fungovat. Takovým druhům se říká synantropní. Nejsou nebezpeční, naopak se jedná o důležitý a užitečný hmyz, který pomáhá regulovat škůdce.
Se kterými pavouky se můžeme setkat u nás, jak je poznat a co s nimi, když nejsou v naší domácnosti vítáni?
Pokoutník domácí
Pokoutník domácí (Tegenaria domestica) patří mezi nejběžnější pavouky. Setkáte se s ním většinou v tmavých zákoutích sklepů nebo v jiných částech obydlí. Jedná se o synantropní druh, který vyhledává přítomnost lidí. Pokoutníka domácího poznáte podle těla velkého 7-13 mm, dlouhých končetin pokrytých drobnými chloupky a šedohnědé barvy. Typickým poznávacím znakem je světlá kresba na zadečku a proužky na dlouhých nohách.
Pokoutník domácí je sice jedovatý, ale jen pro svou kořist, kterou je drobný hmyz. Pro člověka je zcela neškodný - výjimečně může kousnout, což lze přirovnat k poštípání hmyzem, nicméně lidskou pokožku poměrně drobná kusadla neprokousnou.
Pavouka najdeme v domech, sklepech, stájích, kůlnách a podobně. Nemá rád, když je rušen, je plachý a vyhledává spíše nerušená místa. Zde si spřádá husté pavučiny, do kterých chytá kořist. K rozmnožování dochází koncem léta. Samice si upřede kokon, do kterého oplodněná vajíčka klade. Z kokonu se líhne 50-60 mláďat, kteří jsou totožní s dospělci, jen menší. Jedna samice za svůj život spřede až 9 kokonů.
Pokoutník domácí Tegenaria domestica
Pokoutník tmavý
Dalším zástupcem z rodu pokoutníků je pokoutník tmavý (Eratigena atrica). Ten je na pohled větší než pokoutník domácí, má tmavší barvu, nohy jsou tmavě hnědé a bez proužků. Kresba je na zvětšené hlavohrudi. I tento druh je synantropní, a tak se s ním lze běžně setkat v blízkosti lidských obydlí, kde vyhledávají tmavá, před větrem chráněná místa.
Pavouk je aktivní především v noci, kdy je možné ho vidět se pohybovat také mimo jeho hustě spředenou pavučinu. Člověku není nebezpečný, nicméně ve výjimečných případech může dojít ke kousnutí, které je bolestivostí přirovnáváno k píchnutí vosou.
Pokoutník tmavý Eratigena atrica je aktivní hlavně v noci.
Křižák pruhovaný
Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) je původně subtropický pavouk, který byl do Česka zavlečen a zdomácněl zde. V přírodě ho nelze nerozeznat od ostatních druhů. Svým výrazným zbarvením totiž imituje nebezpečný bodavý hmyz jako jsou vosy či včely, a tak nese poměrně velký zadeček žluté a černé pruhy. Pruhované jsou také nohy.
Tento druh křižáka žije převážně ve volné přírodě. Hojně se vyskytuje v teplejších oblastech, mnoho zástupců najdeme na jižní Moravě v oblasti Pálavy. Křižák pruhovaný si spřádá pavučiny ve vysoké trávě - zde se zachytí zejména luční kobylky, které jsou jeho hlavní potravou.
Na hlavě najdeme drobné chelicery, které nejsou schopny prokousnout lidskou pokožku, a tak je člověku neškodný. Ani jeho jed není dostatečně silný, aby člověku způsobil zdravotní komplikace.
Křižák pruhovaný Argiope bruennichi je v angličtině kvůli svému zbarvení nazýván také jeko zebra spider, tiger spider nebo wasp spider.
Meta temnostní
Meta temnostní (Meta menardi), jak už její druhové jméno napovídá, vyhledává tmavá místa. Najít ji můžete hlavně v jeskyních, prasklinách skal, dolech, ale i v tmavých sklepech. Tělo pavouka je asi 1,5 centimetrů velké, poměrně mohutné, s dlouhýma nohama. Barva je šedohnědá, s typickou pruhovanou kresbou na zadečku.
Ve výše zmíněných místech si po období rozmnožování staví samice své kokony. Ty jsou tvořeny pavučinou a mají hruškovitý tvar. Obsahují více než 400 vajíček, která si samička úzkostlivě chrání až do jejich vylíhnutí. Samotné líhnutí a následné “rozprchnutí” mláďat do okolí může být trochu strašidelné, vzhledem k jejich počtu. Mety ale nejsou nebezpečné, člověku se spíše vyhýbají.
Meta temnostní Meta menardi a její kokon, který může obsahovat víc než 400 malých pavoučků.
Křižák obecný
Křižák obecný (Araneus diadematus) je asi nejznámějším českým pavoukem. Podle vzhledu ho poznají i malé děti, na jeho zadečku je totiž nápadný kříž bílé barvy. Zbytek těla křižáka je hnědý. Křižák obecný se může dorůstat až 1,7 centimetrů, přičemž samičky jsou větší.
Nejen samotného pavouka, ale také jeho pavučiny rozeznáte na první pohled. Jsou velmi pravidelné, pevné, umístěné mohou být ve městech i přírodě. Během dne se křižák zdržuje mimo pavučinu ve tmavém úkrytu. Zachytí-li kořist, rychle se k ní stáhne, usmrtí ji a opět se ukryje. Aktivní je zejména během noci, vylézá se soumrakem.
Křižák obecný Araneus diadematus asi nejznámější pavouk v ČR. Ani křižáci obecní nejsou člověku nebezpeční.
Zápřednice jedovatá
Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium) se u nás vyskytuje zřídka, najdeme ji hlavně v teplejších oblastech, nejčastěji na jižní Moravě. Je to velký druh pavouka, pochází z jižní Evropy. Zápřednici poznáte podle světle hnědého až rezavého zbarvení hlavohrudi a noh, přičemž zadeček má žlutý až žlutozelený. Chelicery jsou červeno-černé, což značí nebezpečí.
Zápřednice může být potenciálně nebezpečná i člověku. Je jedovatá, její kousnutí poměrně bolí a kusadla mohou projít i lidskou kůží. Vážné zdravotní komplikace ale většinou nehrozí. Může se objevit alergická reakce, u malých dětí a starých nemocných lidí může být průběh po kousnutí vážnější, nicméně na našem území není evidováno žádné úmrtí související s kousnutím zápřednice. Pavouk ale útočí jen tehdy, kdy si brání kokon s vajíčky, nebo když jej zmáčknete a cítí se ohrožen. Opravdu nebezpeční jedovatí pavouci se v ČR naštěstí nevyskytují, ale zajímavosti o nich si můžete přečíst v článku nejjedovatější pavouci světa.
Zápřednice jedovatá Cheiracanthium punctorium je nejjedovatější pavouk se kterým se můžete v ČR v přírodě setkat. Vyskytuje se u nás naštěstí jen velmi zřídka.
Skálovka domácí
Skálovka domácí (Scotophaeus scutulatus) je sytě černý pavouk se silným tělem i nohama. Dorůstá se 11 až 16 mm, přičemž samice jsou větší. V České republice ji najdeme ve všech oblastech. Jedná se o běžný druh, který se obvykle nachází ve volné přírodě - preferuje lužní lesy a doubravy v nižších polohách, kde se ukrývá pod kůrou nebo pod kameny. Není však výjimkou najít exempláře i poblíž lidských obydlí.
Skálovky si nevytváří pavučiny k chytání kořisti. Snovací bradavky a síť slouží pouze k vytvoření pavučinového zámotku, ve kterém pavouk žije. V noci zámotek opouští a vydává se na lov. Svoji kořist, kterou je drobný hmyz, chytí prudkým pohybem, zabije a vysaje obsah. Na člověka neútočí.
.jpg)
Třesavka velká
Třesavka velká (Pholcus phalangioides) je asi nejznámějším synantropním druhem. Můžete ji znát i pod lidovým názvem “záchodový pavouk”. Ten vznikl proto, že se třesavky nejčastěji zdržují v co největší blízkosti lidí, ale zároveň tam, kde je největší tma - tedy na záchodech a v dalších místech, kde se rozsvěcuje jen párkrát denně či méně.
Třesavka má drobné kulaté tělo složené z hlavohrudi a zadečku. Nohy jsou velmi dlouhé a tenké. V případě ohrožení může končetiny odlamovat, aby zmátla nepřítele. Pro svůj vzhled je často zaměňována se sekáčem, ten je ale jinak zbarvený a má větší tělo.
Tento pavouk je velmi užitečný. Živí se totiž různými škůdci a dalším nevítaným hmyzem, začínaje rybenkami a pokoutníky konče. Svou kořist si zabalí pomocí pavučiny a dlouhých končetin, usmrtí ji jedem a vstříkne do ní trávicí enzymy. Následně obsah těla kořisti vysaje. Třesavky nejsou pro člověka nijak nebezpečné.
Třesavka velká Pholcus phalangioides se často vyskytuje na záchodech, proto se jí říká záchodový pavouk.
Skákavka pruhovaná
Skákavka pruhovaná (Salticus scenicus) je drobný pavouk dorůstající se 5-7 mm. Má typické pruhované zbarvení v černých a bílých odstínech. Zástupce rodu skákavek poznáte také podle velkých očí a chlupatých velkých chelicer.
Jedná se o synantropní druh, který se pohybuje ve městech a ukrývá se mezi spáry dlažeb nebo zdí. Narazíme na ni také ve volné přírodě. Skákavky milují slunce a teplo, aktivní jsou tedy ve dne, nejvíce v létě přes poledne, kdy je lze vidět, jak se vyhřívají na zdech.
Přirozené chování skákavek je poměrně zajímavé. Svou kořist loví tak, že ji nejprve sledují postraníma očima, následně se k hmyzu nenápadně plíží, a když je kořist na dosah, rychle zaútočí. S trochou nadsázky bychom jejich způsob lovu mohli přirovnat ke kočkám. Když se skákavka setká s jinou skákavkou, můžeme pozorovat, jak se snaží jedna druhou zastrašit. Pavouci kolem sebe začnou kroužit, zvednou první pár nohou a roztáhnou své chelicery. Následně od sebe odskočí a jdou si po svých, k souboji dojde jen zřídkakdy.
Skákavka pruhovaná Salticus scenicus v angličtině zebra jumping spider.
Pavouci v domácnosti - hubit nebo nechat žít?
Je nesporným faktem, že pavouci patří mezi užitečný hmyz. Zejména synantropní druhy žijící v lidských obydlích se totiž živí škůdci, kterých se chceme zbavit ještě více než samotných pavouků. Mezi jejich kořist mohou patřit mušky octomilky, moli, rybenky, ale i komáři nebo mouchy.
Patříte-li mezi ty, kteří se pavouků bojí a nesnesou jejich přítomnost doma, vyzkoušejte nejprve některé z babských rad, než přistoupíte k radikálnějšímu řešení. Pavouci údajně nesnáší aroma máty, eukalyptu, skořice, hřebíčku či pomerančové kůry. Tyto ingredience si můžete zavěsit v látkových vonných pytlíčcích do oken, na záchod či do sklepa. Vyrobit si můžete i “přírodní repelent”, který stačí nastříkat do koutů, kde se pavouci nejčastěji zdržují. Stačí smíchat bílý ocet s čistou vodou v poměru 1:1. Pozor také na to, abyste si hmyz i s pavouky nezvali sami domů. Pokud máte celý večer rozsvíceno, a zároveň otevřené okno bez sítě proti hmyzu, pavoukům v interiéru se jistě nevyhnete. V tomto případě ale můžete vyzkoušet vychytávku - odpuzovač pavouků, který funguje na principu ultrazvuku. Pavouci jsou na zvukové vibrace citlivý, proto se jim v prostorech kde je puštěný ultrazvukový plašič pavouků nelíbí.
Když už máte pavouka doma, je nejlepší ho prostě vyhodit z bytu ven. Někomu nedělá problém chytit pavouka do dlaně, někdo se pavouků štítí a nechce na ně chytat.
Pavouka přiklopte skleničkou, pod kterou potom podsuňte papír, a pavouka snadno vynesete z domu ven, aniž byste se ho museli dotknout.
Pokud trpíte silným strachem z těchto tvorů a není ve vašich silách pavouka přenést z domu ven, případně se vám některý z druhů přemnožil ve sklepě a ne a ne se ho zbavit, můžete použít sprej proti pavoukům. Ten zahubí dospělce i zárodky ve vajíčkách v kokonech. Stejně působí i dýmovnice proti hmyzu, které však slouží k vyhubení veškerého hmyzu v daném prostoru. Kouř se dostane do všech spár a kromě pavouků zahubí také například šváby nebo mravence faraony. Myslete však na to, že v místnosti se nesmí pohybovat žádní lidé, domácí zvířata a neměli bychom zde nechávat žádné potraviny (například uskladněnou zeleninu ve sklepě).
Pokud vám tyto varianty přijdou příliš kruté vůči zbytku životního prostředí, můžete vyzkoušet zmrazující sprej na hmyz. Ten neobsahuje žádné chemikálie, pavouk je zahuben nízkou teplotou společně s účinnou látkou na přírodní bázi.