Muchničky patří mezi obtížný hmyz i potenciálně nebezpečné parazity - dospělci totiž mohou kousnutím přenášet nemoci nebo způsobovat alergické reakce. Kde se vlastně s muchničkami můžeme setkat, jak probíhá jejich život, co může způsobit jejich kousnutí a jak se před ním bránit?
Jak vypadá muchnička?
Muchničky jsou jen několik milimetrů velký létavý hmyz podobný mouše. Existuje více než 2200 konkrétních druhů, zbarvení i jednotlivé znaky mohou tedy být různé. Nejčastějším poznávacím znakem je jejich drobná velikost a výrazný “hrbol” umístěný na horní části hrudi. Také zbarvení se různí od světle hnědé až po černou.
V České republice se setkáme spíše s tmavšími druhy, nejčastěji tedy s drobnými černými muškami s bodavě-sacím ústrojím.
Toto ústrojí využívají muchničky k příjmu potravy. Po většinu jejich života se živí nektarem z rostlin, u samců tento způsob přetrvává celý život. Samičky, podobně jako je tomu například u komárů a dalšího hmyzu, se před nakladením vajíček začínají živit krví teplokrevných živočichů - tedy zejména savců či ptáků.
Život muchniček
Muchničky mají zajímavý životní cyklus, který je částečně vázán na vodní prostředí. Většina druhů vajíčka klade do vodních toků, kde se vyvíjí larvy. Tyto larvy jsou přizpůsobeny životu ve vodním prostředí a živí se mikroorganismy a organickým materiálem.
Postupně procházejí několika stadii vývoje, až se promění v kukly, které se také vyvíjejí ve vodě. Z kukel se líhnou dospělci, kteří se ve vzduchové bublině dostávají nad hladinu vody. Dospělost poté tráví mimo vodu, ke které se opět vrací až při rozmnožování.
Muchnička jako nebezpečný hmyz
Muchničky jsou zejména pro člověka poměrně nebezpečným parazitem. Samičky, které se v určité fázi svého života živí především krví, jsou schopny za potravou cestovat až 60 kilometrů. V průběhu této “poutě” navíc dochází k rojení - vzniká tedy roj drobných mušek, které napadají zvířata i lidi.
Poštípání je nebezpečné hned z několika důvodů. Po kousnutí se na kůži objeví drobné červené flíčky. Těch může být hned několik vedle sebe, případně mohou pokrývaj i velkou část kůže, pokud se poškozený setká s větším rojem. Tyto drobné ranky se snadno zanítí a často tak dochází k sekundárním infekcím.
Dalším problémem jsou alergické reakce. Při píchnutí vypustí hmyz do kůže svého hostitele látky, díky kterým vpich nebolí a moucha tak může do syta hodovat. Potíže nastávají až později, kdy už je parazit dávno pryč. Dochází ke svědění, zarudnutí a otoku postiženého místa. Alergické reakci na kousnutí muchničkou se přezdívá “muchničková horečka”. Tu doprovází příznaky jako je zvýšená teplota, bolesti hlavy a kloubů či zduření lymfatických uzlin. V krajních případech je u citlivějších jedinců dokonce nezbytná hospitalizace.
Jak vypadá kousnutí muchničky?
Z počátku stejně, jako kousnutí jakýmkoliv jiným bodavým hmyzem. Muchničky však mají poměrně silný, tupý sosák, který narušuje kůži jiným způsobem, než je tomu u komárů a podobně. Místo vpichu je tedy bolestivější a může se snadno zanítit. Často také dochází k otokům, výraznému zarudnutí nebo poštípání více muškami v těsné blízkosti.
Které nemoci přenášejí muchničky?
Asi největším strašákem v souvislosti s tímto drobným hmyzem jsou onemocnění, která přenáší. Mezi ně patří například:
- říční slepota - k přenosu této nemoci dochází zejména v tropických oblastech. Zde jsou muchničky ideálním mezihostitelem pro vývoj parazitických hlístic, které v lidském těle způsobují trvalou slepotu. Při návštěvě afrických a jihoamerických zemí, zejména v oblastech rovníku, je tedy velmi důležité se proti poštípání chránit.
- trypanosomy - i s tímto parazitickým prvokem se setkáme zejména v teplých oblastech Afriky. Jedná se o parazita způsobujícího obávanou spavou nemoc, muchničky jsou jedním z hlavních přenašečů.
- lymská borelióza - tento problém se týká i nás, obyvatel České republiky. Přenos bakterie borelie je poměrně častý, je tedy nutné místo po kousnutí pravidelně sledovat a začne-li se objevovat typická kruhovitá skvrna, neprodleně vyhledat lékaře.
Co proti muchničkám - prevence i likvidace
Existuje několik způsobů, jak se chránit před muchničkami a minimalizovat riziko kousnutí:
- říká se, že muchničky přitahuje tmavá, nejčastěji černá a velmi tmavě modrá barva. Při pobytu v prostředí, kde se tyto mušky nacházejí, se doporučuje mít na sobě světlé oblečení. Nezapomeňte zvolit dlouhé rukávy i nohavice, snížíte tím plochu, na kterou budou muchničky útočit.
- vyhněte se oblastem s čistou tekoucí vodou - tu totiž muchničky vyhledávají pro kladení vajíček a v její blízkosti se zdržují nejvíce. Narozdíl od komárů, kteří mají v oblibě hlavně stojaté rybníky, jezera či tůně, tyto mušky se vyskytují poblíž proudících potoků a podobně.
- použijte repelent, ale ten správný - některé zdroje udávají, že na muchničky neplatí repelenty s obsahem látky DEET. Ta údajně naopak mušky přiláká, nicméně jiné zdroje zase doporučují použití velmi koncentrovaných DEET repelentů dokonce při pobytu v Africe. Chybu však neuděláte použitím kvalitního moderního repelentu přímo proti muchničkám, například BROS Zelená síla.
- používejte moskytiéry - zejména při pobytu v tropických zemích, ale i v případě, kdy víte, že na vás muchničky útočí například na vaší zahradě. Moskytiéru využijte při relaxaci na zahradním lehátku, terase nebo v bazénu. Sítě na okna jsou u tohoto hmyzu poměrně zbytečné, jelikož muchničky vlétávají do interiéru spíše sporadicky.
Co se týče samotné likvidace, ta bývá poměrně náročná. Vzhledem k tomu, že se hmyz množí v tekoucích vodách, není možné jejich zdroje omezit, jako je tomu například u komárů. Využít tak můžeme některé insekticidy ve spreji na létavý hmyz, případně UV lampy proti hmyzu a podobně. Pokud však nepodceníme prevenci, není třeba se v našich končinách těchto mušek výrazně obávat.
Ekologický význam muchniček
Muchničky však nejsou jen nepříjemnými parazity, ale také důležitou součástí přírody. Zejména larvy jsou důležitým článkem potravního řetězce, živí se jimi například pstruzi a další obyvatelé tekoucích vod.
Zajímavostí je také jejich symbiotický vztah s bakteriemi. Vzhledem k tomu, že se larvy ve vodě živí hlavně organickým materiálem rostlinného původu, který by měly samy o sobě problém strávit, osídlují jejich trávicí trakt bakterie schopné rozkládat celulózu. Podobně je tomu například u švábů.