Květilka je drobná a nenápadná moucha, která patří mezi nejobávanější škůdce zeleniny. Neškodí samotná moucha, ale její malé larvy. Ty si vezmou v krátké době “do parády” i celé záhony či pole košťálové zeleniny a způsobí tak rozsáhlé škody. Jak vlastně tuto mouchu a její larvy poznat? Jaké konkrétní škody páchají a jak květilku zlikvidovat?
Květilka jako škůdce
Květilky patří mezi drobné mouchy z čeledi vrtulovitých. Ačkoliv svým vzhledem připomínají běžné mouchy, jejich larvy jsou velmi destruktivní. Po nakladení vajíček na povrch půdy nebo přímo na rostliny se vylíhnou larvy, které se zavrtávají do kořenů či stonků a začínají rostliny postupně ničit. Nejvíce ohrožená je košťálová zelenina, ovšem některé druhy květilek si rády pochutnají třeba na cibuli nebo kořenové zelenině.
Pro zahrádkáře a zemědělce představuje květilka velký problém, neboť napadené rostliny často hynou, jejich růst je zpomalen a úroda je výrazně snížena. Navíc poškození způsobené květilkou může vést k sekundárnímu napadení rostlin jinými škůdci či chorobami, což situaci ještě zhoršuje.
Druhy květilek
Květilka zelná
Květilka zelná (Delia radicum) je malá moucha, dlouhá 5–7 mm, šedohnědé barvy s průhlednými křídly a žlutavou hlavou pokrytou jemnými černými štětinkami. Oči jsou nápadně červenohnědé, a dodávají květilce charakteristický výraz.
Larvy květilky zelné jsou bílé, beznohé a dorůstají do délky kolem 8 mm – způsobují nejvíce škod, protože se zavrtávají do kořenů brukvovitých rostlin, jako je zelí nebo květák..
Samice květilky zelné kladou vajíčka přímo do půdy v blízkosti rostlin, ze kterých se po několika dnech líhnou larvy. Ty se poté zavrtávají do kořenů a začínají rostliny poškozovat. Napadené rostliny chřadnou, mají zpomalený růst a v některých případech mohou zcela uhynout.
Květilka cibulová
Květilka cibulová (Delia antiqua) je malá šedá moucha, dlouhá asi 6 mm, má o něco světlejší, téměř bělavou hlavu než květilka zelná, což je jedním z hlavních vizuálních rozdílů.
Larvy se specializují na cibuloviny – nejraději se prokousávají do cibulí, kde způsobují hnilobu a rozpad celé rostliny, což je jejich hlavní škodlivý rys. Zatímco květilka zelná upřednostňuje brukvovité rostliny, květilka cibulová má slabost pro cibuli a příbuzné druhy, což je zásadní rozdíl v jejich biologii a vlivu na zemědělství.
Na fotografii je larva květilky cibulové požírající pórek.
Životní cyklus květilky
Životní cyklus květilky je poměrně jednoduchý, ale přesto velmi účinný. Prochází čtyřmi hlavními fázemi:
- Vajíčko – samice květilky kladou vajíčka do půdy poblíž rostlin, přičemž jedno nakladení může obsahovat desítky vajíček.
- Larva – po vylíhnutí z vajíček se larvy začínají živit kořeny nebo stonky rostlin. Tato fáze je nejškodlivější, protože larvy dokážou rostlinu výrazně oslabit nebo úplně zničit.
- Kukla – larvy se poté zakuklí v půdě, kde přezimují a připravují se na další sezónu.
- Dospělec – na jaře se z kukel líhnou dospělé mouchy, které začnou nový cyklus rozmnožování.
Samičky kladou vajíčka hlavně na jaře, kdy jsou teplotní podmínky optimální. Larvy se rychle vylíhnou a začnou škodit na mladých rostlinách, což vede k významnému poškození v době, kdy jsou rostliny nejcitlivější.
Jaké rostliny květilka napadá?
Květilky napadají širokou škálu zahradních a zemědělských plodin. Nejčastěji se setkáme s napadením následujících rostlin:
- Cibule – květilka cibulová je hlavním škůdcem cibulovin.
- Zelí – brukvovité rostliny, jako je zelí, květák nebo brokolice, jsou hlavními hostiteli květilky zelné.
- Mrkev – z kořenové zeleniny bývá napadena především mrkev.
Napadení rostlin se projevuje zejména zpomalením růstu, vadnutím a v některých případech i úhynem rostlin. Napadené rostliny jsou náchylnější k dalším chorobám, objevuje se tak hniloba, plíseň a podobně. Na kořenových plodinách lze pozorovat otvory a tunely, které larvy vytvořily při požírání rostlin.
Prevence proti květilce
Existuje několik metod, jak chránit své rostliny před napadením květilkou. Mezi nejúčinnější patří:
- Mechanické metody – použití krycích netkaných textilií může zabránit samičkám květilky klást vajíčka do blízkosti rostlin. Bílou textilii položte na záhon klidně hned po výsevu nebo sadbě mladých rostlin a ponechejte ji až do doby, kdy budou rostliny dostatečně velké a silné. Vhodné jsou i lepové desky na květilku cibulové.
- Biologické způsoby ochrany – přírodní predátoři a paraziti, jako jsou například některé druhy parazitických vosiček, dokážou výrazně omezit populace květilky.
- Agrotechnické metody – správná rotace plodin může snížit riziko napadení květilkou. Pravidelná výměna míst, kde jsou pěstovány cibuloviny nebo brukvovité rostliny, minimalizuje šanci, že larvy přežijí z jedné sezóny do druhé. Plodiny také sklízíme včas, abychom předešli kladení dalších vajíček.
Co proti květilce
Účinné a asi nejlepší řešení jsou parazitické hlístice. Jedná se konkrétně o nematoda rodu Steinernema carpocapsae, které aktivně vyhledávají svého hostitele a likvidují ho zevnitř. Výhodou těchto hlístic je, že neohrožují užitečný hmyz, naopak pomáhají s bojem nejen proti květilkám, ale i dřepčíkům nebo třeba vrtuli třešňové.
Postřik na květilku
Postřik je jednou z nejúčinnějších metod boje proti květilce, samozřejmě hned po preventivních opatřeních. Nejlepší doba pro aplikaci postřiku je brzy na jaře, kdy se začínají líhnout dospělé květilky a samičky kladou vajíčka. Doporučuje se použít širokospektrální insekticidy.
Mezi konkrétní přípravky které se dají použít i proti květilce patří klasika v podobě Mospilanu.