Křeček polní: ohrožený škůdce polí

Křeček polní je drobný hlodavec, který v minulosti obýval rozsáhlé oblasti Evropy. Jeho způsob života, potrava i úbytek přirozeného prostředí ale dohnali tento druh až na seznam chráněných živočichů. Proč k tomu došlo a škodí ještě dnes vůbec křečci v zemědělství? Jak vlastně křečka polního v přírodě poznat? 

Jak vypadá křeček polní

Křeček polní (Cricetus cricetus), známý také jako křeček obecný, je zástupcem čeledi křečkovití. Sem patří také například křeček zlatý, který je běžným domácím mazlíčkem. Křeček polní je však o poznání větší, dospělí samci mohou mít i půl kilogramu, obvykle to však bývá něco mezi 150 až 300 gramy, přičemž jejich tělo je dlouhé dvacet až třicet centimetrů.

Zbarvení srsti je pestré, na hřbetu béžový či narezavělý pruh, přičemž delší chlupy na zádech jsou na koncích černé. Srst na břiše je tmavě hnědá až černá. Také hlava je různě zbarvená - tváře jsou světlé, stejně jako čenich, zbytek hlavy je tmavý. Oči jsou tmavé a přední části hlavy dominují velké řezáky.

Typickým znakem jsou pak velké lícní torby, tedy jakési “kapsy”, de kterých je křeček schopen ukládat zrní a další potravu do zásoby, a díky nimž si dostatek potravy nanosí také do své nory.

Co žere křeček?

Hlavní položkou na jídelníčku tohoto drobného savce jsou semena, zrní, zelené části rostlin jako jsou obiloviny, jetel, vojtěška a další. Křečci si také rádi pochutnají na hlízách, hmyzu a jeho larvách, ale i na větších živočiších jako jsou žáby, ještěrky či ptáčata.  

Výskyt a život křečka polního

Tito malí hlodavci se vyskytují v evropském středoevropském regionu a střední Asii, což zahrnuje území od Francie až po Rusko a od Finska až po Balkán. Křeček se v minulosti vyskytoval v rozsáhlých oblastech, zejména na polích, loukách a v lesích. Zde si buduje podzemní nory, které mohou být hluboké až dva metry. V těchto norách se odehrává prakticky celý jeho život - odpočívá zde, pečuje o mláďata, skladuje své zásoby potravy nebo přečkává zimu a další nepříznivé podmínky.

Zatímco v minulosti bylo na polích křečků víc než dost, dnes je to právě naopak. Důvodem je nejen stále větší úbytek jejich přirozeného prostředí, ale také fakt, že se druh lidé snažili co nejvíce hubit kvůli škodám na sklizni.

Ohrožení a ochrana křečka polního

Bohužel, křeček polní se ocitl na pokraji vyhynutí. Řada faktorů přispěla k jeho dramatickému úbytku. Jedním z hlavních problémů je ztráta přirozeného biotopu. Rozšiřování zemědělství a jeho stále větší efektivita znamená ztrátu luk a šetrně obdělávaných polí, kde křeček žije.

Svůj podíl na nízkých počtech jedinců tohoto druhu nese také člověk. V minulosti byl křeček velmi obávaným škůdcem, který při přemnožení dokázal znehodnotit velkou část úrody. Proto se lidé snažili co nejvíce regulovat jeho počty, případně ho přímo likvidovat dříve, než stihne sklizeň zničit. Má se však za to, že mnohem větší vinu na tomto stavu nesou sekundární lidské činnosti, které jsme zmínili výše. 

I přesto jsou však místa, kde se křečkům daří a vyskytují se ve větším počtu. V těchto lokalitách pak můžeme vysledovat typické poškození rostlin, případně úbytek zrní a podobně. 

Pokud se náhodou s křečky potýkáte, je důležité myslet na to, že se jedná o chráněný druh - není tedy možné jej žádným způsobem likvidovat, hubit, používat proti nim pasti či otrávené návnady. Poradit si s nimi můžete jen díky preventivním opatřením. Mezi ně patří například hluboká orba, dostatek vyvýšených míst pro dravé ptáky, kteří jsou přirozenými predátory křečků, pravidelná aplikace močůvky či kompostu, případně nějaká ochrana v podobě přírodních repelentů s výtažky indického šeříku, který údajně tato zvířata odpuzuje. 

Zajímavosti o křečkovi polním

1. Údajně dokáže nahromadit až několik kilogramů denně. Pokud vám tedy na obilí začne chodit početná křeččí rodinka, o zásoby můžete přijít za velmi krátký čas.
2. Dospělý křeček může vážit až 600 gramů.
3. Vzrostlí jedinci, kteří vyrážejí za potravou v noci, jsou schopni dokonce “lovit” menší obratlovce a živit se jimi. Je to však spíše vzácné.
4. Poslední výzkumy ukazují, že u samic je rapidně snížená plodnost, což má za následek vymírání druhu. Zatímco na začátku minulého století byl průměrný roční počet mláďat asi dvacet, dnes je to přibližně pět mláďat za rok.
5. U křečků se poměrně často objevuje kanibalismus. Ten údajně souvisí především se stravou bohatou na kukuřici - tvoří-li jídelníček hlavně tato složka, mohou samice požírat svá mláďata, nebo se jedinci jednoho druhu napadají či požírají jiné uhynulé křečky.