Jezevec je bezesporu jedním z nejzajímavějších nočních tvorů, které můžete ve své zahradě potkat. Uvidíte ho totiž jen výjimečně, obvykle se jedná o velmi plaché zvíře, které nemá v úmyslu se s člověkem příliš přátelit. S návštěvou jezevce na zahradě přicházejí problémy: rozhrabané záhony, díry v trávníku a riziko přenosu některých chorob.
Proto je důležité vědět, jak se s jezevci správně vypořádat, a jak je bezpečně a humánně odehnat. V následujícím článku se dozvíte vše, co potřebujete vědět o jezevcích a jak se jich zbavit, pokud vám působí problémy.
Jezevec lesní
Jezevec lesní, známý také pod latinským názvem Meles meles, je největší zástupce čeledi lasicovitých, který se vyskytuje převážně na území Evropy a Asie.
Tohoto nočního savce poznáte snadno hlavně pro jeho typické zbarvení - hustý černý kožich zdobí šedivé až stříbřité chlupy a bílé pruhy v oblasti hlavy. Má zavalitou postavu a dospělý jedinec váží až 20 kilogramů, přičemž tělo může být dlouhé i 75 centimetrů.
Jezevci jsou známí pro svůj samotářský způsob života, kdy si v podzemí vyhrabávají rozsáhlé nory, kde tráví většinu dne. Na hledání potravy vyrážejí až za soumraku. Přestože se jezevci živí převážně hmyzem, hraboši a rostlinami, dokáží si poradit i s drobnými savci či mrtvými zvířaty. Svým způsobem života tak přispívají k udržování rovnováhy v ekosystému.
Nicméně, jejich přítomnost může být problémová pro majitele zahrad, které jezevci často narušují svým hrabáním.
Kde žije jezevec
Jezevec lesní je původní obyvatel téměř celé Evropy a velké části Asie. Jeho oblíbeným biotopem jsou lesní oblasti v nadmořské výšce do 2000 metrů nad mořem, kde preferuje listnaté či smíšené lesy s hustým a neprostupným podrostem.
Často ho můžeme nalézt také na okrajích lesů, v remízkách s houštinami, nebo v polích a pastvinách v blízkosti lesa. Jezevci se dokáží usadit i ve městských parcích či sadech, pokud zde najdou dostatek úkrytů a potravy.
Mimo to se jezevci mohou usadit také v soukromých zahradách. Samozřejmě nenajde prostor v dokonale upravené zahrádce s anglickým trávníkem, nicméně pokud bydlíte poblíž lesa či pole, setkat se s nimi můžete.
Co žere jezevec
Jezevec je všežravec, což znamená, že jeho strava je velmi rozmanitá. Na jídelníčku má především hmyz, hraboše, ale i další drobné savce. Nezřídka se také může pustit do pojídání uhynulých zvířat.
Kromě živočišné potravy se jezevec nebrání ani rostlinným dobrotám. Rád se mlsá ovoce, houby nebo bobuloviny.
V zimě, kdy je potrava nedostupnější, dokáže jezevec přežít díky tukovým zásobám, které si vytvořil v průběhu léta a podzimu.
Díky své rozmanité stravě hraje jezevec důležitou roli v ekosystému, protože pomáhá udržovat populaci některých škůdců pod kontrolou.
Je jezevec nebezpečný?
Jezevec lesní může být nebezpečný, pokud se cítí ohrožen nebo pokud se lidé snaží přiblížit. Má silné drápy a dokáže vyvinout velkou rychlost a sílu, když se rozzuří. Obecně ale platí, že jezevci jsou přirozeně plachá zvířata, a při setkání s lidmi se obvykle snaží uniknout.
Jisté riziko při jeho pobytu na vaší zahradě ale je. Není jím zvíře samotné, spíše jeho výkaly. V těch se nacházejí různé patogeny, které mohou kontaminovat například kompost (a sekundárně také zeleninu), nebo se dostat k vašim domácím mazlíčkům a nakazit právě je.
Které nemoci tedy mohou jezevci přenášet?
- vzteklina - i přesto, že se v České republice podařilo vzteklinu vymýtit, je dobré se mít stále na pozoru. Tak, jak se preventivně nepřibližujete k liškám a další divoké zvěři právě kvůli riziku vztekliny, nepřibližujte se ani k jezevcům.
- psinka - jedná se o poměrně běžné onemocnění psovitých a v některých případech také lasicovitých šelem. Projevuje se v první řadě změnami nálad, poté přichází horečka, kašel, zápal plic a popraskání kůže v oblasti čenichu. V nebezpečí jsou v tomto případě hlavně neočkovaní (nebo nedostatečně přeočkovaní) psi. Ti nemusí přijít do přímého kontaktu s nemocným zvířetem. Patogen se totiž přenáší také močí a výkaly. Prognóza obvykle nebývá dobrá a pro nakažené zvíře často končí fatálně.
- tuberkulóza skotu - jedná se o velmi nebezpečné onemocnění, které i přes jeho název nepostihuje pouze skot, ale také další savce včetně člověka. Projevit se může hned nebo s odstupem, nemoc má dlouhý průběh a pokud se nezahájí správná léčba, může opět skončit smrtí.
- dalšími chorobami, které jezevci mohou přenášet, jsou například leptospiróza, svrab nebo různí parazité.
Jezevec na zahradě
Jak jsme si již řekli, jezevec je tvor noční a plachý, proto ho nemusíte na zahradě spatřit ani v případě, že žije v některém z jejích koutů.
Jak tedy poznat, že se jezevec na vašem pozemku pohybuje?
- poškození zahrady - pokud na zahradě objevíte hromady přehnané zeminy, dost hluboké díry v záhoncích a trávníku a stopy po drápech na stromových kůrách, můžete si být téměř jisti, že máte návštěvu od jezevce. V průběhu několika měsíců by jezevci byli schopni proměnit vaši zahradu na síť podzemních tunelů. Vchody do nor jsou přibližně 30 cm velké.
- trus - jezevec má velmi specifický způsob defekace - jako čistotné zvířátko by se nikdy nevyprázdnil ve své noře nebo jen tak někde na zahradě. Jezevci si totiž vždycky vykopou malou prohlubeň, obvykle blízko vchodu do nory, tzv. latrínu. Toto chování není specifické jen pro jezevce, ale i pro jiné lasicovité šelmy, proto je třeba se zaměřit také na samotný trus.
Trus jezevce obsahuje stopy jeho jídla, takže v něm najdete semena, kosti, chlupy a zbytky hmyzu. Jeho povrch je velmi drsný, je podlouhlý a může měřit až 8 cm na délku a 2 cm na šířku. Konce však nejsou formovány do špičky, jako je tomu u lišky.
Pokud jezevčí latrínu najdete, ke trusu se nenaklánějte příliš blízko a v žádném případě na něj nesahejte, aby nedošlo k přenosu patogenů. Neprodleně ji s důrazem na bezpečnost zlikvidujte a díru zasypejte, aby se ke zbytkům výkalů nedostala žádná domácí zvířata nebo členové rodiny.
Stopy a zvuky
Jezevec lesní obvykle nevydává žádné výrazné zvuky. Občas si během jídla nebo hledání potravy zafuní nebo ztiše zabručí. Pokud se však cítí ohrožen, vydá velmi hlasité, výrazné a zastrašující zvuky, které by se daly přirovnat k vrčení.
Jezevci jsou takzvaní ploskochodci, to znamená, že po jejich tlapkách zůstávají otisky celé plosky. Stopy jsou pro laika snadno zaměnitelné s otiskem psí či liščí tlapy, nicméně je tu několik drobných rozdílů.
Jak tedy jezevčí stopa vypadá? Otisky polštářků předních prstů jsou téměř v rovině, stopa je široká a otisky drápů jsou viditelné.
Jak se zbavit jezevce? Vyžeňte ho
Jako ve většině případů, i zde je základem prevence. Aby se vám nezvaní hosté (ať už ti lidští nebo ti zvířecí) nedostali na pozemek, je potřeba ho řádně zajistit. Přes dobře stavěný plot se jezevci do vaší zahrady většinou nedostanou, nicméně není to pravidlem, zejména díky jejich zálibě v podzemních chodbách. Dalším preventivním opatřením může být odstranění oblíbené potravy jezevců z dosahu - i tento úkol ale není vždy snadný, vzhledem k jejich rozmanitému jídelníčku.
Pokud se tedy jezevec na vaší zahradě zabydlel, je na místě ho odsud co nejdříve dostat. Možností je hned několik:
- dělejte hluk - jezevci nemají rádi hlasité zvuky, zejména přes den, kdy je ruší ze spánku. Do blízkosti jeho nory můžete rozmístit například plašiče z PET lahví, které používáte k odstrašování krtků a ptáků, případně nějaké zvonkohry a podobně.
- pořiďte si psa - pes v tomto případě funguje jako prevence. Jezevci se údajně psů bojí, a tak se na vaši zahradu ani nevydají. Kromě jezevců pes “zastraší” i většinu hlodavců či ptáky ozobávající hrášek nebo vinnou révu.
- uklízejte - i zahrada, přístavky a veškeré prostory kolem domu by měly být čisté a udržované. Kolem stromů pravidelně sbírejte listí i spadané plody, kompost umístěte do speciální nádoby, veškeré odpadky ukládejte do dobře uzavíratelných popelnic a krmení pro domácí mazlíčky skladujte v uzavřených nádobách.
- vyzkoušejte přírodní odpuzovače - jezevci mají silně vyvinutý čich, který jim pomáhá najít potravu. Využijte toho a rozmístěte po zahradě a do blízkosti jeho nory vše, co mu nevoní. Mohou to být některé rostliny, například česnek a chilli, či některé druhy koření. Dobře funguje také nastražit lidské vlasy, psí chlupy nebo trus či moč psa přímo na místo, kam se jezevec nejčastěji vrací nebo k jeho noře. Pach predátora jej většinou zastraší.
Když babské rady nefungují
Ne vždy prevence a tipy, jak jezevce vyhnat, fungují. V tomto případě máme několik možností - použití elektrického ohradníku nebo živolovné pasti.
Při snaze o zbavení se jezevce zvířeti nikdy neubližujte. Využívejte vždy jen humánní cesty k jejich odchytu. Jezevce se nepokoušejte otrávit, nepoužívejte železné pasti a nevypuzujte zvíře z nory pomocí dýmovnic a plynů.
Elektrický ohradník na jezevce
Chcete-li se vyhnout škodám způsobeným jezevcem, může být dobrým řešením pořízení elektrického ohradníku. Toto zařízení je účinné nejen fyzickou, ale i psychickou cestou. Pokud by se jezevec pokusil ohradník překonat, dostal by elektrický šok. Ten pro něj není smrtelný, ale je natolik nepohodlný, že ho zahradu spolehlivě odrazuje.
Výhodou je, že nefunguje jen na jezevce, ale i na jiná zvířata. Ocení jej například chovatelé drobné drůbeže, kteří mívají problémy s liškami, kunami a lasicemi.
Odchyt jezevce do pastí
Při odchytu používáme pouze pasti živolovné, tedy takové, které zvířeti nijak neublíží. I použití těchto humánních odchytových pastí má svá pravidla.
- past nastražte na místo, kam jezevec chodí, například ke vchodu do nory, k jeho “latríně” a podobně
- pravidelně klec kontrolujte. Uzavřené zvíře může být ve velké stresu, může dojít k dehydrataci a vyčerpání organismu. Proto je důležité chyceného jezevce co nejdříve vypustit na svobodu
- při kladení pasti používejte rukavice, případně ještě klec omyjte. Jezevec by totiž mohl ucítit váš pach, který ho před vstupem do pasti odradí
- nezapomeňte do klece nastražit něco dobrého. Použít můžete například misku s pokrájeným ovocem nebo granule pro domácí zvířata.