Jak se zbavit plevele

Mezi největšího nepřítele každého pěstitele patří bezpochyby plevel. Jedná se o škůdce, kterého není vůbec snadné se zbavit, protože je běžnou součástí přírody. Ve své podstatě je plevel každá rostlina, která roste na záhoně, v poli či květináči proti naší vůli. Obvykle jsou to rostliny, které rostou volně v přírodě a na naši zahrádku se dostanou různými cestami.

Klasifikace plevelných rostlin

Dříve se plevelné rostliny třídily podle různých kritérií, od míst výskytu (plevel polní, luční,...) přes výskyt v jednotlivých plodinách (plevel okopaniny, luskovin,...) či stupně škodlivosti. V současnosti používají odborné publikace členění podle hlavních biologických vlastností, které určují v podstatě i volbu jejich likvidace.

Jednoleté plevely

Jedná se o největší skupinu plevelných rostlin, jejíž zástupci ​se rozmnožují pouze semeny.​ Životní cyklus těchto rostlin začíná klíčením, pokračuje růstem, kvetením, tvorbou semen a končí odumřením rostliny. Většina z nich hyne s prvními mrazíky, některé druhy jsou však schopné přečkat. Ke klíčení dochází u těchto rostlin v průběhu celého roku, na podzim, dokonce i v zimě, a to v závislosti na teplotě a dalších podmínkách.

Brzy na jaře se setkáváme například s rdesnem ptačím, během roku dochází ke klíčení kokošky pastuší tobolky​či lipnice roční, na podzim pak vyrůstá r​ ozrazil různolistý​a v zimě zejména pryskyřník rolní.

Dvouleté až vytrvalé plevely

Hlavní způsob rozmnožování těchto rostlin je​ ze semene ​(generativně), ale jsou schopny se rozmnožovat​ i částmi kořenů​ (vegetativně). Dvouleté plevely zakládají, v prvním roce, kdy vyklíčí, listovou růžici a po přezimování vytváří semena a plody. Některé z nich po té hynou, jiné pokračují ve vývoji. Do této skupiny řadíme například: ​jitrocel větší, smetánku lékařskou či šťovík tupolistý.​

Vytrvalé plevely

Rostliny do této skupiny zařazené se rozmnožují ​převážně pomocí kořenů,​oddenků a dalších orgánů vegetativního způsobu rozmnožování. Takto se šíří především na půdách obhospodařovaných, zatímco na ulehlých pozemcích se rozmnožují ​ze semen.​Do této skupiny řadíme nejzákeřnější plevelné rostliny se schopností se rychle rozrůstat a šířit do okolí.

Najdeme zde rostliny ​s plazivými kořenícími šlahouny​(mochna husí, pryskyřník plaziv popenec obecný), s tuhými pevnými oddenky, díky kterým se rostlina může rozšiřovat (např.: pýr plazivý, psineček výběžkatý, troskut prstnatý...)
Mezi plevelnými rostlinami najdeme i ​hlíznaté a cibulnaté rostliny,​např.: kamyšník širokoplodý či hrachor hlíznatý. Výše jmenované plevely koření spíše mělčeji.

Mezi vytrvalými plevely najdeme i ty, které koření hlouběji, např.: ​bršlice kozí noha, přeslička rolní, pcháč rolní, mléč rolní, svlačec rolní.​

Rozmnožování plevelů

U jednoletých plevelů jsme si uvedli, že se rozmnožují především ​semenem (​spory, nažky, plod). Ostatní rostliny se také rozmnožují generativně, ale mají-li pro to příhodné podmínky, volí i jinou cestu. K vegetativnímu rozmnožování používají ​cibulky, pacibulky, části kořenů i oddenků.​

Semena se podle svých vlastností a vnějších okolností mohou šířit v přírodě mnoha způsoby. Existují rostliny, které k svému šíření využívají vlastní mechanismy. Některá semena ​vlastní vahou​vypadávají na povrch půdy, jiné při přirozeném rozpadu uschlých lusků jsou vymrštěna apod. Takto se šíří například: penízek rolní, ježatka kuří noha, pýr plazivý apod.

Řada semen (diaspor) se šíří větrem, u těžších semen usnadňuje přesun chmýří. Proudící vzduch také umožňuje vypadávání semen. ​Vítr ​napomáhá k šíření např.: pampeliškám, mléči, bodlákům, máku, podbělu,...

Mnoha semen se také ​šíří vodou, pomocí zvířat či hmyzu.​Semena plevele se dostávají do půdy také činností člověka, spolu s osivy, při dopravě zvířat, při zemědělské činnosti apod.
Po té, co se semena rozšíří, ale nemusí mít ihned příhodné podmínky pro vzejití. Podle toho, jakou mají životnost a podle dalších okolností mohou přečkat rok, u některých se hovoří o pěti i více letech.

Jak škodí plevel

Plevelné rostliny, jako každé jiné rostliny, potřebují pro svůj růst vodu, živiny a světlo. Objeví-li se mezi kulturními plodinami, začnou jim v přijímání konkurovat. Čím méně je dostupných zdrojů, tím více je konkurenční boj zjevný. Nejhorší dopady může přinést souboj mezi druhy s podobným vývojovým cyklem. V důsledku toho kultura ​roste méně, pomaleji, zhoršuje se kvetení i vývoj plodů.​Plevelné rostliny, které rostou rychleji než pěstované plodiny, je mohou zastínit a později i úplně zarůst. Také komplikují péči o výsevy/výsadby (zálivka, střih, sklizeň) a narušují estetický dojem ze zahrady.

Neúspěšný konkurenční boj dopadá pro kulturní rostliny často tragicky.
Vyšší výskyt plevele v kulturách může zvyšovat i vlhkost prostředí, čímž mohou vzniknout ideální podmínky pro některé houbové choroby.​ Řada plevelných rostlin je hostiteli různých chorob a škůdců. Brukvovité plevele obvykle hostí nádorovku kapustovou (​Plasmodiophora brassicae)​, která je původcem nádorovitosti košťálovin.

Některé plevele mohou i ​vylučovat jedovaté látky, ​které poškozují nejen okolní rostliny a zhoršují kvalitu plodin. Mezi nejjedovatější řadíme bolehlav plamatý, blín černý či durman obecný. Také je známá jedovatost šťávy bolševníku velkolepého. Řada plevelů má silně alergenní pyl (ambrózie peřenolistá, merlík, pelyněk černobýl, trávy). Mimoto, tuhé výběžky některých vytrvalých plevelů snadno prorůstají hlízami (např.: brambory). Mezi plevely narazíme i na parazity rostlin, např.: kokotice, záraza.

Pozitivní funkce plevelů

Ač je přítomnost plevele na pozemku z pohledu zahradníka či pěstitele zcela nežádoucí, nelze opomenout, že i ona má jistá pozitiva. Zaroste-li plevelem volná půda (či částečně volná), je to pro ni jen dobře.​ ​Je totiž​ chráněna před erozí​ a nadměrným vypařováním vody.

Také správně načasované zapracování plevelných rostlin do půdy, které si ještě nevyvinuly semena, může obohatit půdu o živiny (zelené hnojení).

Při malém výskytu může plevel ​podporovat výnos kulturních plodin,​což bylo pozorováno zejména při výskytu bobovitých (vikev, hrachor, jetel, tolice), majících na kořenech hlízkovité bakterie, které poutají vzdušný dusík a zajišťují tak tento makroprvek nejen rostlině, na které jsou přítomny, ale i těm v okolí.

Plevele zajišťují také ​rozmanitost organismů,​která je nezbytnou vlastností zdravého ekosystému. Každý druh má své opylovače, spásače, symbionty, parazity a patogeny. Mnozí z těchto opylovačů a dalších mohou být užiteční i pro plodinu, která v blízkosti plevelné rostliny roste.

Plevel představuje také zpestření stravy pro drobné i větší živočichy. Ostatně z plevele má užitek i člověk. Řada z nich je totiž ​jedlých​.

Prevence výskytu plevelů

Máme-li možnost, již při ​výběru pozemku,​ zvažujeme, zda-li na něm můžeme pěstovat vybrané rostliny. Pokud například víme, že se na konkrétním úseku často vyskytují některé plevele, na které je zvolená rostlina náchylná, její pěstování zde zvážíme.

Další preventivním opatřením je důsledná ​volba osiva a statkových hnojiv (​hnůj, kompost), obojí by mělo být vždy čisté, bez případných diaspor plevelných rostlin.
Také se doporučuje ​vhodný osevní postup.​J e-li na pozemku zařazována častěji nějaká plodina, dochází na něm postupně k přesunu některých plevelů.

Okopávka, rytí, podmítka či orba ​slouží mimo jiné také právě k regulaci výskytu plevele. Tato péče o půdu by měla být prováděna pravidelně, dle doporučení odborných publikací.
Při kultivování půdy dochází k narušení nadzemních částí vytrvalého plevele, v důsledku čehož musí rostlina věnovat energii na regeneraci, místo aby rostla. Při okopávce i ​hlubším zpracovávání půdy​dochází také k přesunu semen do hloubky půdy i naopak. V závislosti na podmínkách začnou tato semena buď klíčit či nikoliv. Toho je možné využít a ošetřený pozemek zakrýt fólií. Ta zajistí, že plevel dříve vyklíčí a vy se jej hned z počátku jeho růstu můžete​ snadno zbavit.​

Plevel bychom měli vždy likvidovat ještě před jeho vysemeněním. Provedeme-li zásah později, zbavíme se ho, ale zároveň i podpoříme i jeho šíření. Odstraněný plevel se semeny by neměl končit v kompostu, ale na samostatném místě. Některé publikace doporučují i spálení.

Chceme-li redukovat plevel, měli bychom v první řadě ​věnovat péči našim rostlinám.​To ovšem znamená také hnojit a zalévat s rozvahou. Zvláště nadměrné používání dusíkatých hnojiv či hnojiv s obsahem dusíku podporuje růst plevele, a je proto dobré jej vždy zvážit.

Jak se zbavit plevele

Mezi postupy,​ jak se zbavit plevele​ řadíme mechanické a chemické. Ve velkoprodukci se využívají pak také metody fyzikální a biologické. Ty však pro běžného pěstitele nemají význam.

Mechanická likvidace plevele

Základní mechanickou metodou likvidace plevele je ​pletí či okopávka.​ Mimo kopačky, existuje řada i dalších ​pomocných nástrojů​, které usnadňují odstraňování plevele v hůře dostupných místech jako jsou mezery mezi chodníky apod. Krátkodobě se ho můžeme zbavit také vypícháváním či vysekáváním.
Při pletí usilujeme o vytažení jak nadzemní i spodní části rostliny, ideálně tak, abychom odstranili všechny kořeny a znemožnili další růst. Odstraníme-li pouze stonek, kořeny v půdě začnou produkovat, budou-li mít pro to podmínky, novou nadzemní část.

Tam, kde jsou větší volné plochy mezi kulturními rostlinami, je vhodné mulčování. Zakryjeme-li prázdná místa mulčovací kůrou, nasekanou trávou apod., zhoršíme tak podmínky pro růst plevele. Mulčovací vrstvu je však nutné obnovovat. Chceme-li, můžeme podobně použít i tmavou ​netkanou textilii.​

Chemická likvidace plevele

Likvidace plevele herbicidy

Jsou známy základní dvě skupiny herbicidů, tedy totální (neselektivní) a selektivní.

Likvidace plevele totálními herbicidy

Mezi totální herbicidy patří například ​Touchdown​ či ​Roundup​. Tyto pesticidy působí na všechny rostliny bez ohledu na to, do jaké skupiny patří. Proto se využívají zejména pro boj proti vzrostlému plevelu na jinak prázdném pozemku bez kulturních rostlin, např. ​na jaře před výsadbou záhonů.​Dále lze totální herbicidy použít ​na cesty mezi záhony, na nezemědělskou půdu (​hřiště, chodníky, kolem plotů,...) a na plevel v révě vinné či v některých ovocných sadech. Při volbě herbicidu se vždy ujistěte, zda jej můžete použít tam, kde chcete. Totální herbicidy jsou také vhodné ​pro likvidaci starého trávníku,​který chcete nahradit novým.

Tyto neselektivních pesticidy likvidují ​jak nadzemní, tak i podzemní část​plevelných rostlin. Po postřiku se herbicid dostává do rostlin skrze listy a oddenky. Odtud je asimilačním prouděním rozváděn do rostlinných pletiv v celé rostlině včetně kořenů. Postříkaný plevel na následky účinků glyfosátu, který je účinnou složkou obou uvedených herbicidů, přestává být schopen normálního fungování a hyne.

Poslední dobou se upouští od užívání glyfosátů, a například Roundup vyrábí herbicid na přírodní bázi pod názvem Roundup Fast. I bez glyfosátu funguje na plevel velmi dobře.

Likvidace plevele selektivními herbicidy

Selektivní herbicidy​ slouží na rozdíl od těch totálních k likvidaci jen některých druhů rostlin. Lze je pak aplikovat na určitou kulturu/výsadbu, aniž by došlo k jejímu poškození. Mezi nejznámější pesticidy tohoto druhu řadíme ty, které slouží pro​ ošetření trávníku - bofix, agrofit kombi.

Jak se zbavit plevele v trávníku

Plevel v krásném zeleném trávníku může a nemusí být vítán. Předejít výskytu můžete volbou kvalitního ​travního osiva​ i vhodného ​hnojiva​. Nezbytná je pak i péče o trávník, kterou vyžaduje po celou sezónu. Nepodaří-li se vám přesto udržet vaši zelenou plochu bez vad na kráse, můžete se spolehnout buď na kombinované hnojivo s herbicidy či na samotné pesticidy.

Hnojivo Travin​ má optimální poměr základních živin (N, P, K, Mg,), stopových prvků a dvou herbicidů. Přípravek je ideální tedy pro hnojení a ošetření trávníku současně, což ​šetří čas.​ Minerální složka se spolu s pesticidy uvolňuje do půdy se srážkami a díky zeolitu je zajištěno pravidelné uvolňování živin. Přípravek působí na trávník dlouhodobě. K dostání je​ 0,8 kg​, 4 kg, ​8 kg​ i 20 kg balení.

Pro samotné ošetření trávníku proti plevelu je vhodný ​Bofix​. Na trhu je tento koncentrát k dostání v malých i větších objemech. Tento herbicid působí na dvouděložné rostliny, zatímco jednoděložným, mezi které patří i trávy, vůbec neškodí.